úterý 8. března 2016

První lekce španělštiny pro samouky


Vamos vamos animooo, muy bien, dos kilometros de la checkpoint halasí kolemjdoucí. Sbíhám bahnitou stezkou lemovanou kaktusy a snažím se pečlivě číst terén před sebou. Před nějakým kurníkem se slepicemi je cedule 70km to finish, jemné bahýnko obalující oblé sopečné valounky není úplně nejjistější podklad a představa pádu do rokle plně kaktusů není zrovna nejlákavější. Na dohled v údolí svoji nejbělejší bělobou září horské městečko, už je slyšet hudba, tleskání a povzbuzování, místní si závod vychutnávají stejně jako běžci. Kde jsem se to proboha ocitl? Jsem tu správně? Není to jenom sen?Gran Canarie pro mě byla doteď bodem na mapě, tak trochu zprofanovaná destinace kam jezdí dobře situovaní němečtí důchodci trávit zimy. V devadesátých letech se k ním přidali rychle zbohatnuvší čeští podnikatele. Zkrátka když někdo "jel na Kanáry" tak to evokovalo spíše negativní emoce.Jak už to tak bývá, nakoukne-li člověk jen trochu pod povrch věci, pohled se mění. Asi opravdu není daleko od pravdy co říká Bedecker, že Gran Canaria je takový kontinent v malém, od všeho něco. Přesto, nechci se nechat ovlivnit ničím předem a udělat si svůj vlastní obrázek ostrova.
"To se ti bude moc líbit" slibuje velký pokušitel H12, který už má na 125+km trati Transgrancanarie svůj zářez v pažbě z loňska a když si prohlížím v google earth dětskou trasu závodu 83+ musím mu dát za pravdu. Hory, doly, černý les jak by řekl klasik, žádný asfalt, jen kamení na mnoho způsobu a tvarů. Párkrát si jen tak na podzim kliknu myší v teple domova a je rozhodnuto. Moje první zahraniční ultra se tak stává pomalu realitou. Teď jen ještě řádně reprezentovat ITB, ach ta odpovědnost!Díky H12 zahajujeme akci ve VIP salónku na letišti, a jako po bájném Zorrovi zůstává známé ohnivé Z, po členech ITB zůstává následující spoušť..
 

Před odchodem ještě odeberu 2 VIP vařená vejce, co kdyby byl na trati hlad. V letadle se scénka v malé modifikací opakuje..
 

"To ale nejste vy" kroutí hlavou paní v Expu při registraci, a porovnává startovní čísla se jmény Martin VP a 12Honzade s našimi občanskými průkazy. Naštěstí dvojitá kontrola v papírech naší identifikaci ujasní. Si si amigos, říká slečna, a kroutí hlavou jak může přezdívka někoho začínat číslem. Maspalomas místo cíle a našeho pobytu v resortu je takové centrum průmyslové turistiky, podivný Disneyland, kde se můžete k smrti urekreovat a nemusíte ani vystrčit nos z resortu. Restauraci, obchod, bazén vše v oploceném areálu. Možná i to je důvod, proč tuto destinací vyhledávají genderove minoritní dvojice, konečně i my postarší chlápkové chodící všude spolu, nepůsobíme úplně standardním dojmem.
 
Přípravy jsou v plném proudu, do které kapsy co dát, co vzít, co nezapomenout, co mít hned po ruce, co oželet, každý v jednou patře našeho mezonetu přeskupujeme věci na různé hromádky a snažíme se dosáhnout ideálního stavu. H12 opouští ubikaci večer před osmou, aby se nechal odvézt na druhý konec ostrova a mohl se svému běžeckému koníčku věnovat celých 25-27? hodin. Naše "dětská" skupina nastupuje k odvozu později, ale když mi ve 3 hod zvoní budík říkám si že jsem snad měl raději běžet dlouhou a vůbec se spánkem neobtěžovat. Jako kdyby žádný nebyl.



Start ve Fontanales začíná zcela tradičně - pro 500 lidí 3 kadiboudy, fronta se tedy vine přes celé náměstí. S blížícím se startem nervozita stoupá a těsně před sedmou již běžci vybíhají a zabíhají do wc budek v tak 20 sec intervalech. Pomalu se smiřují že start svého prvního zahraničního ultra pros..u, když tu přichází úlevná informace, že start se posunuje o deset minut. Ach ta božská úleva, nemohu tedy slyšet H12, který zrovna probíhá městem a volá tým Veverka do akce. Celý start je poněkud komická záležitost. S velkou pompou vybíhají stovky lidí aby po sto metrech zcela ucpali pěšinu po které vede trať. Chápete to takový přípravy, stres před startem, sedíte v kadiboudě a odpočítávají start a pak půl hodiny stojíte ve frontě?

 
Začíná to tedy pěkně. Ale zase má to své kouzlo. Začíná svítat a jako opona na divadle se před vámi otevře pohled do kanárské krajiny. Vrcholky kopců jsou v mlze, na stráních pomerančovníky a bílá stavení a souvislý porost kaktusů různých tvarů (všemu co má bodliny kromě ježka říkám pro jednoduchost kaktus..). Trasa nás má provést od severu na jih, přes nejvyšší vrchol Pico de Nieves (1950m) až do Maspalomas. Zatím to tedy o běhání moc není. Buď stojím ve frontě, nebo jdu do prudkého kopce, nebo opatrně z prudkého kopce scházím v zástupu lidí. Mezi čerstvými účastníky dětské verze se postupně přimíchávají zřetelně opotřebovanější kolegové z plné verze. Ti v tuto chvíli mají za sebou přes 40km do dálky a 4 km do výšky, není se tak moc čemu divit. Zrovna jeden se přede mnou v křeči sesune k zemi a na úzké pěšině mezi kaktusy nezbývá všem za ním počkat než křeč povolí. Po 2,5 hod přibíhám a první kontrolu ve Valleseco a všechny mé časové plány berou za své. Trochu otřesen, ale zas již volnější cestou sbíhám do Teroru, kde tento časový hendikep srážím. Velké překvapení mě čeká na začátku kopce, kde na mě ze stráně hlasitě haleká H12. Proboha to se mi snad zdá, má být tak hodinu za mnou a jestli ne tak běží zatraceně rychle. Je to on!
 
Trochu přešlý po tom courání v noci po kopcích ale vůle nezdolné. "Mám jídlo za trikem jako čínská žena" zahlásí aby demonstroval další vychytávku ve výstroji. U krku mu z pod trika kouká igelitový pytlík s houskou. Inu mistr ultra. Má za sebou teď už skoro 60km, já slabých 15. Chvilku povídáme, ale každý máme svůj závod a já využívám výhody čerstvých nohou a spěchám k vrcholu Cruz de Tejeda.


 Zde, opět jak na divadle, se kulisy rázem mění. Z lehce tropického vlhka a mrholícího nevlídna se stává pro středoevropana příjemný letní den. Nejsem sám, kdo si tuto změnu musí zachytit nejen do hlavy, ale i do foťáku. Seběh do města Tejeda je až euforický. Výhledy na okolní kopce jsou odměnou a náplastí na těžce zkoušené klouby na kamenitých stezkách.

V Tejeda si musím dopřát trochu oddechu před dalším velkým stoupáním na Roque Nublo, skalní monolit a nepřehlédnutelnou dominantu krajiny. Atmosféra poledního města je neodolatelná, člověk by si sednul na slunce, dal si dobrej oběd, pivo k němu, kafe a koláček po něm, lehnul si.. však posuďte sami z následujícího krátkého videa na https://www.youtube.com/embed/MiI_h6ghhis


Ale kopce jak zjišťuju mi sedí, nahoru stále někoho předcházím, v sebězích zas ztrácím. Na vrcholu se těším na svou odměnu - VIP vařená vejce, protože nic není tak opojné jako vrcholová žranice. Roque Nublo je samo o sobě mistrovským přírodním výtvorem 80m vysoký skalní monolit. Nemohu nezmínit jak skvělá byla podpora na trati z domova. VS seděl nad pc celý den, sledoval on line náš pohyb. Pár sms jsme si vyslali s TB někde na 30km, ale když se po 6 hodinách divil, že ještě nejsem v cíli, radši už jsem mu nic za trest nenapsal. Kolega v práci mě zas informoval o pohybu el seňor professore za mnou. 


Na řadě je další občerstvovačka na Garaňonu, kde se říká, že se závod rozhoduje, aspoň tedy ten dlouhý. Já jsem zhruba v půlce a začínám toho mít v zásadě taky docela dost. Čas je dobrý, tak si dopřeju celých 10 minut na odpočinek, jídlo a doplnění zásob. Běžci se v této fázi mísí s turisty, kteří to sem z parkoviště mají kousek a vegetí si v odpoledním slunci ve stínu mezi borovicemi. Na Pico del Nieves jsem za 20 minut a kolega to z Prahy komentuje "Ty Pico dobře Ty!" Jen mě mrzí, že jsem nezdokumentoval až neuvěřitelné kousky sněhu po cestě. Seběh 12km do Tunte je trochu šílený a nekonečný, rozbitá prudká kamenitá cesta, nohy už přeci jen občas vypovídají poslušnost. Protáhnout už se ani moc nejde, dřep už nejde, myslím na H12 a jeho 125km boj, nedovedu si pořád tu dálku představit.
 
   
Království za kopec, hlavně ne z kopce říkám si v duchu. Z Tunte na 52km mě ještě pár km směrem vzhůru čekají, ale zas to pokračuje dlouhým kamenitým seběhem do údolí. Občas už je v dálce vidět, či spíše tušit oceán, ale přeci jen ještě to je dlouhá cesta. V Ayagaures na 64km už se stmívá, zdá se to už kousek do konce, ale průstup kamenitým korytem řeky je opravdu očistec. 10km jdete, kamením, cesta žádná, při pokusu o běh hned upadnete, protože ten šutr před vámi je větší než čekáte. 8km před cílem konečně cesta a vidina cíle a rovné půdy pod nohama mě donutí se zase rozběhnout. TB hlásí "Vedeš si skvěle jsi šestnáctej", už jsou vidět světla města, promenáda kolem vyschlé řeky, už vím že to dneska klapne, že to nebude špatný, že to bude naopak docela dobrý, mimo moje nejodvážnější časový plány. Cíl je tady, ani nemůžu uvěřit že se mohu zastavit, sednout si, až je mi snad i líto že už ten neskutečnej výlet k Atlantiku bude končit. Za necelé tři hodinky doráží nezdolán do cíle H12 igelitový pytlík stále za trikem v neskutečném čase 25:30 a já jsem nachystán tento okamžik zvěčnit opět ve formě pohyblivého obrázku který je umístěn ZDE.
Zbývá jen ještě se aspoň dotknout toho oceánu, když už jedu přes půl světa a běžím k němu přes skoro celý ostrov. Je tady, nekonečný a přesto že puchýře v té soli pálí, aspoň na kraj si přeci jen stoupnu. "No já myslím Veverko, že se ti ta Ronda bude líbit, maj tam i kratší trasy kdyby se ti nechtělo do dlouhý" poznamená jen tak jednadvě 12 vstupující do letadla, dožadujíce se přílohy Ona Dnes neboť tam je horoskop pro ženy. Zatímco já jen s obtížemi nastupuji, el professore již téměř zregenerován se těší na nadcházející 24H a spekuluje o pokoření hranice 200km. Animooo!!! 

  5.3.2016 Transgrancanaria Advanced 83km, 14:39:59 M50(!)
 
(P.S. A co mě čekalo za přivítání v práci?)

26 komentářů:

  1. No prostě paráda, moc gratuluju! Poprvé v takové krajině a ještě tak skvěle odběhnuto, bylo to napínavý :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, napínavý to bylo i pro mne, cesta do dalekého neznáma, se svými naběhanymi 50+/týden, ale zřejmě opravdu platí, že kde je vůle tam je cesta.

      Vymazat
  2. Byl jsi famozni! A oba vime, ze bys plnou trasu dal -- a ne pomaleji nez ja:). Skvely spolecnik, otevreny kdejake ptakovine:)... stale v pohode.. je radost s tebou cestovat.
    K te spanelstine si dovolim poznamenat, ze nebyt tve skvele domaci pripravy a nastudovani cislic -- tak bychom se na letisti v Madridu v McDonalds ani nenajedli. Budiz ti slava a diky! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak opatrně opatrně plantážníku s tou plnou trasou, zase oba víme, že během 25+ hodin se může stát ledacos, co člověk nevymyslí. Akcička byla naprosto dokonalá, ovšem když si vezmu, že ty podobné zájezdy provádíš solo, tak to je zase o řád výše. Díky za otevření nových obzorů, věřím, že podobná záležitost nebyla poslední.

      Vymazat
  3. No ty jo! Cestopisná próza světové úrovně od začátku do konce ... ! Krásně a rychle zaběhnutý, skvělá reprezentace, rekreace, regenerace, nevím už jaký supeRlativy přidat. A po 4 dnech s H12 jestli ještě nejseš přihlášenej na dlouhou Rondu??? Nevěřím! :-) Ještě jednou velká gratulace online, brzo zapijeme osobně ... tb

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pochvala od opravdového reprezentanta a etanolového referenta potěší dvojnásob, ale když ses divil že po 6 hodinách ještě nejsem v cíli, trochu jsi mě vyhodil z rytmu. S tím pitím budu muset přidat, nebo hrozí vyloučení z klubu za celou trasu ani jedno pivo..

      Vymazat
    2. :-) já se Ti omlouvám, já měl totiž naprosto popletený časy startů. Nejdřív jsem myslel, že vybíháte až ráno, pak jsem svůj omyl odhalil, ale nepostřehl, že nestartujete společně ... Tak Tě třeba ten vztek hnal pár hodin za lepším výsledkem ... tb

      Vymazat
    3. ...ale to je jen taková legrace. Vlastně mě může těšit že si myslíš že jsem tak dobrej :-)

      Vymazat
  4. Ronda se ti bude stoprocentně líbit, nám se zase bude líbit report z ní :-) nádherný fotky a ten cílový čas?? Jsi prostě frajer, sledovala jsem vás oba okem ostřížím, palce držela, ale teda - pane, na Lazovku se mnou né, že je to dlouhý, ale na kanárskou vraždu s Kocourkem jo?

    OdpovědětVymazat
  5. Ta běžecká turistika je sice moc dobrá disciplína, ale zas aby tý exotiky nebylo příliš. V létě mě čeká navíc měsíc Indickýho himaláje, takže s tou Rondou to nebude tak horký. Lázovka je prosím 109km a 3,3km vzhůru, to mi zní přeci jen hůře. Uvidíme příští rok, iniciační stovka mě čeká letos s Krakonošem, neboť máme stejné jubileum. A duo "K+K"? (neprozradím který jsme který)bylo potřeba splynout s místním davem :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Super výkon! Zápisek pobavil, poučil, inspiroval, nahlodal ... třeba někdy :-)
    R.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Richarde děkuju, byl to výlet za hranice představivosti po všech stránkách, tak jsem to musel hned zachytit dokud jsou dojmy čerstvé.

      Vymazat
  7. Tys to nejen krásně zaběhl, ale i krásně poeticky sepsal-jeden má hned chuť otevřít si pivko a přihlásit se na podobné kaktusové dobrodružství. Tak tedy gratuluji k první lekci a třeba dojde i na další :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík. Přesně tak největší nepřítek běžce na Kanárech je mokrej případně lehce nahnilej kaktus. mám z toho dojem velkého prázdninového výletu, mohu opravdu jen doporučit.

      Vymazat
  8. Výborný! K+K by za vzornou reprezentaci měli dostat pochvalu před rozvinutou klubovou vlajkou :) Gratuluji moc a tiše závidím.
    Jedinou výtku bych si dovolil za ty lahve Budvaru ve VIP salonku - s kým že jste to letěli? :)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky Karle. Však mi to ještě v gay klubu s K. doslavíme. Budvar nebudvar iTB bere vše!

    OdpovědětVymazat
  10. Jak už jsem řekl osobně ... neskutečný výkon a zápisek, že by se jeden hned na to Ultra vydal taky. Vždyť to musí být tak krásné a snadné !! Vzorná reprezentace týmu, ale přeci jen ... nebolej po tom trochu nohy ??

    OdpovědětVymazat
  11. Však ty už máš svojí zahraniční ultra iniciaci za sebou tak víš jak to je. Děkuji za on line napojení během závodu podpora z domova byla pro pohyb mezi kaktusy v dalekém světě velmi důležitá..

    OdpovědětVymazat
  12. Opožděně se také přidávám k zástupu gratulantů a také musím vyseknout hlubokou poklonu. Běžel jsi opravdu fantasticky. Krásně sepsáno a nafoceno. Těším se až to zapijeme.
    Mm

    OdpovědětVymazat
  13. To je chvály to je chvály až se červenám, děkuju, od mistra ledopádů a stomílovkaře to stojí obzvláště za to. Zapijeme asi v náhradním termínu ty se jak tak koukám chystáš na dobré francouzské víno v Grenoble. A užčitě nějaký velký kopec k tomu. Všemu zdar!

    OdpovědětVymazat
  14. Ano ano, jak píše Karel, měli bychom vás vyznamenat před nastoupenou jednotkou za skvělou repre. Gratuluji i zde a těším se na živý vstup :o))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyznamenani v podobe zobani pro kanara nemelo chybu. Az a to ze mi nedoslo ze to neni prave zobani pro kanara... Asi mechozil na mozku

      Vymazat
  15. Velká gratulace k super výkonu! Ta fronta na začátku by mě štvala, ale jinak to vypadá na skvělý závod. Až má člověk chuť si taky na něco kliknout :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fronta byla fakt protivna, vypadalo to ze se to nikdy nerozebehne. Ale ten vylet do teplych krajin v zime vubec neni spatnej napad. A treba by tam ani vlastne clovek ani nemusel behat :-)

      Vymazat
  16. Gratuluju k výkonu i zážitkům! Začínám tušit, kdo bude 12H příští rok doprovázet v Řecku k tomu palci :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky Pepo. Ale po te cos poslal fotky ze zimniho plavani na Sibiri mam dojem, co se tyce silenosti, ze ultrabehani velmi pokulhava. Vysekat si v ledu obdelnik a zavodit v plavani to je opravdu skalacky konicek! Tak at to plave i beha.

      Vymazat