neděle 3. února 2019

Okresní přebor

Marná sláva, co se klubového života týče, máme se ještě hodně co učit. Ani po přečtení dvoudílné publikace How to be British, český občan, který se spíše sdružuje a schůzuje velmi nerad, pyšný na svůj individualismus, není s to dohlédnout té radosti s jakou místní udržují spolky, schůzují a diskutují. Meeting je svaté slovo a zaručeně vás připraví o plno času, který by šlo strávit plodněji. Mám tu výhodu, že meetingy mohu brát jako jazykovou lekci či konverzační cvičení zdarma, ale čeho je moc, toho je příliš. Vstupu do klubu předchází diskuze s chairmanem, který posoudí jestli jste členství hodni, pak proběhne diskuze na klubovém mítingu, který hlasováním rozhodne a opět chairman vás vyrozumí o výsledku. Pak přihláška a poplatek. Vrcholným zážitkem je pak tzv. AGM - annual general meeting shrnující činnost klubu za uplynulý rok. Hovoří chairman, hovoří pokladník, hovoří sekterář, hovoří další funkcionáři a hodiny a hodiny plynou. Bylo mi divný, že se dost členů místního horospolku na AGM omlouvá (protože neúčast musí být omluvena), vždyť přece krátký mítink završený společným climbingem je skvělý plán. Měl jsem ovšem tušit, že než se završí diskuze o schválení či odmítnutí účasti psů na klubové akci - jedno z hlavních témat - uběhne 5 hodin a z lezení nebude nic. Pěkné obraty jako "Nemohu říci, že bych s tebou úplně nesouhlasil, nicméně..", "Naprosto chápu, z jakého úhlu na to pohlížíš, ale dovolil bych si podotknout že..",  či "Mohl bys prosím zopakovat jak jsi to myslel jestli jsem tě dobře pochopil" byly slabou náplastí na těch několik hodin strávených ve foyer climbing wallu. A ti psi, ti se nakonec nevyřešili, jejich účast se bude monitorovat (smrdí/smrdí trochu/nesmrdí, neštěká/štěká málo/moc), další rok a na příštím AGM se bude hlasovat. Pěknou klubovou příhodu přidal známý, který připlul do UK z Francie na své jachtě (a setrval zde dalších 20 let). Zakotvil a vydal se do yacht klubu na večeři. Jste členem klubu? Ne. Pak Vás bohužel nemůžeme v klubu obsloužit, je mi to velice líto. A mohl bych se stát členem klubu? Samozřejmě, náš klub je otevřený všem, malý moment, zde prosím vyplňte dotazník, a zde prosím podpis, ano. Děkuji, členství je zdarma. Co si dáte k pití.. Byl jsem proto potěšen, když na klubové schůzi běžeckého spolku Little Baddow Ridge Runners and Walkers bylo odsouhlaseno, že MK se může zúčastnit nedělního okresního přeboru  Středního Essexu v přespolním běhu na 5 mil, buď jako host, nebo již jako nový člen klubu (pak ale zaplať synu..).



Protože jsem si nebyl jistý, že bych přežil další AGM, zvolil jsem hostující verzi a tak se v neděli ráno řadím do houfu na start. Minus tři stupně, slunečno, jako jediný mám dlouhé kalhoty a triko s dlouhým rukávem a ostatní, i kdyby jim ty fialový hnáty měly umrznout, trenky a tílka. "To je taková britská tradice" usmívají se omluvně jako na černocha z rovníhové Afriky, který na teploty pod nulou okamžitě umírá na podchlazení. Závod zase vede po bahnitých pěšinkách, starým dubovým lesem nahoru a dolu, opět maršálové jako minulý týden ukazují cestu, přichází i brodící vsuvka a la Kunratická, a v cíli všichni fandí a tleskají a čekají na všechny klubové druhy.



Završení je v klubovně s vyhlášením, s teplou polívkou, čajem a všelijakými dobrotami, které připravili členové pořádajícího klubu. Bodování stojí taky za to. Prvních 5 mužů a žen z každého klubu sbírá body jen tehdy, je-li v této pětici alespoň jeden veterán 50+. Hlásí se jen pořadí klubů, nikoli jednotlivců... Tak za kolik jsi to dnes měl? ptá se chairman. Hmm to seš dnes lepší o dvě minuty než já. Jestli chceš, běháme společně každé úterý večer a neděli ráno, tak přijď, pak většinou chvilku posedíme tady v klubovně. Ohoooo, kolika klubů členem jsi, tolikrát jsi pravým Britem. Ale na agm..., na AGM už mě fakt nedostanou. Tak teď vlastně nevím za jaký klub vlastně poběžím ten Šutr v květnu ?! :)       


   

neděle 27. ledna 2019

Králičí dírou tam a zase zpátky

Dlouho jsem se těšil, až už konečně budu moct přerušit svůj nevyžádaný závodně běžecký půst. Přeci jenom prostému pobíhání bez nějakého cíle před sebou něco trochu chybí. Pořádně se kousnout a trochu si zabojovat a poplavat si v endorfinovém opojení má svoje kouzlo. V neposlední řadě jsem ovšem zas chtěl zakusit tu naprosto unikátní atmosféru, kterou při takovýchto akcích ostrované dokáží vytvořit. Stránkám jako runbritain.com, findarace.com, či tra-uk.org jsem myslím řádně zvýšil návštěvnost. Ubránit se hned na začátku počítačovému hrdinství nebylo ani tak obtížné, bylo mi jasný, že s kilometráží na hranici sebezáchovy v posledních měsících prostě nic dlouhého neuběhnu, a zahajovat sezónu hned DNF to člověka moc nepovzbudí k další činnosti. Kopce tu nemaj, Fenix se vždy diví proč jsem ho zas zatáhl 20m pod mořskou hladinu abych se pak zas na celý metr vynořil. Nehledají se tu ty závody zas tak lehce. Když se dozvíte, že za 50 liber se můžete v cíli po 70km převlíct v opuštěným kostele a vykadit v roští (sorry, no toilets but lots of bushes around..), nezdá se to jako nejlepší investice. Nakonec jsem doslova na poslední chvíli objevil zajímavou terénní desítku kousek odtud, která se běží na olympijském okruhu pro horská kola. Na cca kilometru čtverečním je ve stráních vybudovaná klikatá pěšina s teréními úskalímí, mající jména jako Snake hill, The Breathtaker, Triple trouble,  The Rabbit Hole a další. Organizátoři slibují "kopce, mnoho kopců, bahno, mnoho bahna" ale také skvělé zázemí, žádná křoviska - ono by to taky pak vypadalo v rabbits hole že jo - takže volba je jasná.



Hned na začátku jsme svědky nástupu marshallů - dobrovolníků, kteří budou na trati ukazovat cestu - kteří divokým pokřikem slibují, že budou dělat vše pro blaho běžců. A je fakt, že dělají. Trasa je komplikovaná a bez navigace by to byl naprostý chaos. V každé zatáčce či rozdvojce stojí maršál v žluté vestě (ne protesty z Francie se sem ještě nepřelily) a rukou (musel to každý udělat 500x) pokyne ve správném směru. "Tudy prosím, do kopce, omlouvám se je tu dnes mnoho bahna" Běžec má pak nepsanou povinnost ocenit, že se maršál místo nedělního rostbífu uvolil k dobrovolnictví a stojí 2 hodiny v bahně a každému z těch snad 30 lidí je potřeba poděkovat - dvakrát, běžela se 2 kolečka. A tak i kdyby měl běžící plíce na dlani v prudkém kopci, "thank you marshall" prostě musí zaznít.



Tohle mě tu prostě nikdy nepřestane těšit, ten kultivovaný lidský kontakt, ke kterému jsou tu vedeni, kterému se člověk rád podvolí a učí se a kultivuje sám sebe. Začne to hned na letišti, kde se úředník strážce britské hranice v košili s výložkami "Home office" evokující, že jste přijeli prostě domů, usměje pozdraví a zeptá se tě jaká byla cesta. Pro srovnání na pražském letišti jste "vítáni" němou nevlídnou osobou v uniformě Policie, asi jsem teda přijel do kriminálu nebo co? Ale zpět na trať, králičí dírou sem a tam, vyřešení trojitého problému, tanec po kotníky v bahně, přes Leap of Faith a Rock Garden jednou a podruhé, 60x děkuji maršálovi a několik omluv - to když bahno z mých bot někoho zasáhne a jsem v cíli. Mám radost, že jsem to stihl do hodiny a zároveň je mi líto že nemůžu běžet dál, zrovna když se člověk trochu rozběhne, tak to končí. Příště teda zkusím něco o trochu delšího, snad ty dlouhé běhy ještě nemusím úplně pověsit na hřebík. 
         





P.S. Za fotodokumentaci a cílovou podporu poděkování paní Kateřině, housewife No1.