Popálen Nepálem

Lákavá slovní hříčka tak trochu pálí na jazyků či spíše v prstech, a zcela protichůdné spíše vyvolává lehké mrazení. Mnoho horších úrazu než těžká popálenina není, léčení je na dlouho, a s trvalými následky na celý život. Ale ať to převracím jak chci, tato konotace pro nás měsíční výlet do Nepálu platí bezezbytku. Nepál se stane vypáleným cejchem v hlavě, ať už tam člověk jede s odvážnými sportovními cíli, či jen - jako v našem případě - turista, který rád chodí po horách a z dálky je okukuje. Himálaje, to byl pro mne magnet od dětství v knížkách psaných dobrodruhy, kteří se jako jedni z prvních vydávali do dosud neznámé oblasti a krůček po krůčku psali historii himálajského horolezectví. Jeden obrázek, který mám pořád v hlavě, je Hermann Buhl, po návratu z prvního výstupu na Nanga Parbat,kdy musel nouzově bivakovat ve výšce nad 8 tisíc metrů. Obrázek před výstupem ukazuje 30 letého muže, obrázek týden po výstupu 80 letého starce, změněného útrapami z výstupu k nepoznání. 

Nikdy není na nic pozdě, a tak více jak 40 let po mém prvním opojení horami nad knížkami ladíme s K. váhu batohu směr Kathmandu. Hermannův Nanga Parbat to už nebude, ale prostě dříve to nešlo, s rozdanými životními kartami se nám to povedlo uhrát až teď. Měsíc v horách, měsíc tak trochu mimo civilizační mantinely. S indickou zkušenosti před třemi lety jsme snad trochu předpřipraveni na kulturní hindu šok, ovšem nyní si bílí sáhibové nepovezou zadek autobusem (i když k tomu taky dojde), ale naloží svých pár švestek na hřbet a rychlosti co nohy a plíce dovolí se budou posunovat kupředu i zpět, nahoru i dolů. Nepál 21 století už není Nepál padesátých let, na Everest vystupují invalidé a slepci, Jižní sedlo přes které kdysi Hillary mířil s Tenzingem k vrcholu je známé nejvýše položené smetiště světa a davy turistů se valí po turistických okruzích jako po autodromu. Namasté univerzální slovo, které lze použít takřka v každé situaci již zřejmě neznamená “Buď pozdraveno vše božské v tobě”, ale ve styku místního s turistou spíše “Buď pozdravena tvá naditá šrajtofle”. Nepál, tak turistický lákavá destinace, přežívá jen díky masivní pomoci, která z velké části uprostřed hinduistického smyslu pro rád, čistotu a pořádek a díky rozbujelé korupci nedorazí většinou tam kam má. Na to vše je ale tak nějak potřeba zapomenout, a hledat obraz jiný. Hory a jejich lidé to je to, co bychom rádi aspoň trochu za ten měsíc objevili na málem kousku nepálské země zvané Langtang.

Langtang podle legendy vděčí za své jméno mnichovi, který se vypravil hledat zaběhlého jaka, kterého dlouho hledal a zřejmě nakonec i našel. Uzavřené údolí táhnoucí se až k hranici s Tibetem, bude naším domovem po následujících 14 dní, pak máme v plánu přejít na týden na východ k posvátným jezerům Gosaikund, ze kterých se veliký Šiva musel napít když vypil otrávený nápoj a během čtvrtého týdne výlet ukončit málo navštěvovaným a neturistickým hřebenem Helambu, kterým zas sejdeme do údolí. Itinerář vypadá velkolepě, ovšem v himálajském kontextu je to trek z těch lehkých, nepřekročíme výšku 4600m, možná vylezem na jednu či 2 pětitisícovky a z nich budeme pokukovat nejvýše na sedmitisícovky a abych to úplně rovnou sportovně deklasoval, treku se přezdívá “tea room trek”,  tedy od hospody k hospodě. Otcové exploreři museli do těchto končin dlouhé měsíce po souši, my to dnes máme z Prahy 10 hodin, ovšem když při jinak vždy instantnim hlášení pilota o teplotách vně a uvnitř stroje zazní najednou nezvyklá věta: “A VLEVO je nyní vidět Mt. Everest” vzrušení cestujících nelze nevidět. Bohužel sedíme vpravo a vidíme tak jen levou řadu strkající hlavy a mobily do oken. Pak už je tu stále více se blížící Kathmandu - smogem překrytá změť barevných domů různých tvaru a barev bez ladu a skladu poházených po údolí. Architektura a urbanizace jsou tu zřejmě neznámé pojmy. Staví se jak velí božstva, či úředník. Říkáme si - je to taková lepší Indie a za tuto vakcinaci jsme teď docela rádi. Městská čtvrt KTM Thamel, se utvořila turisty a pro turisty, kteří sem proudí od cca konce šedesátých let. Nejprve hipies, pak vrcholoví sběratele, a nakonec horští turisté ve stále vzrůstajícím počtu a teď tedy i my. Uličky Thamelu jsou pravá turistická past nakoupíte vše od korálků přes místní raksi po hašiš, a tak než jsem se nadál shopping je v plném proudu..., "A to je můj zlatník" říká Pavel, který už tu je popáté a tedy skoro jako doma. Zlatník se zubí, přináší 4 čaje s vidinou dobrého obchodu, který se - jak taky jinak - s vyjevenými turisty jako vždy povede, a my si odnášíme mnoho pěkných nepoužitelných věciček a cingrlátek.  

Durbar square, palácové náměstí, KTM

 7.10.2019 RYN (Rádio Yakshit Nepál), vysílání v českém jazyce:

Zatím to vypadá jako pěkná rekreace. Katka to ovšem vidí Jinak: Rekreace skončila.  Dnes cesta po rozbité silnici  do Siabru, ale užili jsme si to už sedíme u vodopádů a čekáme  na čaj. Mýt se budeme až někdy. 

Osada Domen a Langtang Khola

Jo, konečně tedy přesun z města do hory, za jeep jsme byli nakonec rádi cesta by byla busem na 12 hodin, takto jen na 7, i tak poněkud dobrodružnější, občas byla asfaltová, občas nebyla vůbec. Pešky tedy dneska jen rekreačně mezi divokým konopím 5km, brzy se tu stmívá. Bydlíme u vodopádu, hučení zní jako když padá hora. Lodge v Domen, horský den první. Rodinka odsune plazícího se kojence stranou a ejhle z obyváčku je jídelnička pro turisty jako stvořená. Pod hadici synek zakopne lavor a ejhle i s koupelnou. "Good prize, good food sir a zítra musíte spát určitě u bratra, hned mu zavolám". Toto se bude v různých variacích opakovat další tři týdny.

RYN 8.10.2019: Máme za sebou první plnotučný trekerský den, 12km nám trvalo 7 hodin, je to prostě do kopce, cesta se vlní stráněmi podél řeky nahoru dolů. Lidí je tu teda dost, staří mladí, s nosiči (to hlavně) i bez. Po cestě je opravdu plno tea roomů, takže to vypadá že zásobu musli tyči skoro nebudeme potřebovat. Nepálci jsou hodní, boj o turistu je ovšem neúprosný a nabídka 

vysoce převyšuje poptávku, těžko tedy říct co je pohostinnost a co bloody bussiness. Dnes jsme na noc u řeky v Gumnachowk, lodge velký luxus - i se sprchou, ovšem nepálskou - kyblík studené vody, který si na sebe prosím laskavě vylejte samostatně.

RYN 9.10.2019 S wifi je potíž, tak dnes jen krátce. Postupujeme údolím, ukazují se velké hory je to nádhera. Dostali jsme se už z pásma lesa údolí je široké a je pořád pěkně. Langtang Lirung, sedmitisícovka dominující údolí se ukazuje v celé kráse. Došli jsme dnes kousek před starý Langtang který byl zničený při zemětřesení a pod sutoviskem 50m pod námi je celá vesnice s 250 mrtvými, silná chvilka..

Gompa postavená na pamět obětí zemětřesení, Langtang

Zemětřesení v 2015 tu mělo obzvlášť ničivé důsledky. Kus Langtang Lirungu se utrhl a sesypal do údolí, které na čas odřízl od světa. Vesnice Langtang i se starým klášterem přestala existovat během několika minut. Na minuty či hodiny se zde ovšem jinak moc nepočítá. Cesta do Kyangin Gompy, poslední trvale obydlené vesnice před hranici s Tibetem, nám trvá 5 dní. Výška lehce pod 4000m, která v místních podmínkách zní až směšné si trochu vybírá svou daň. Jsme pomalejší, hlava bolí, špatně se spí, batoh těžkne, jediné co funguje dobře je GI systém, který dobře tráví místní pochutiny a vystačí mu ranní kaše z pražené pšenice zvaná Tsampa a večerní zeleninové nudle zvané Tchowmen, česky šoumen, podpořené poledním masala tea.

Masala čaj a Langtang Lirung nad ním

RYN 10.10.2019 Víra i stolice jsou stále pevné.

Kyangjin gompa

RYN 11.10.2019 Nepálská skupina dnes aklimatizovala krátkým výletem dál do údolí směrem na Langhisa Kharka. Vylézají další a další bílé hory, které se zdají skoro na dosah.  Z neútulného Himalaya Hiltonu, kde je zima a protivný majitel, který už chytá první česká slova jako "dobrý dobrý"  se tajně přestěhujeme a vyrazíme na první kopec. Rádio Yakshit Nepál se tak hlásí z nového bydliště v Sunrise lodge. Slunce si tedy užijeme celý den až dost, aklimatizace fajn, už se dobře dýchá, tak jsme vyrazili na Kyangjin Ri 4600m. 

Panoramata byla a neuvěřitelná s každým krokem se scéna mění jako ve filmovém střihu. Dokonce i jedna osma ukázala svou šíšu - Shisha Pangma. Chodíme teda pomalu jak Armstrong na měsíci. Pan Milan že Žihle, nejstarší účastník naší malé skupiny ustanovuje délkovou jednotku - 1 Žihle=4km, což je vzdálenost mezi obcí Žihle kde bydlí a obcí Hluboká, kde má chalupu a kterou má zkrátka v nohách. V okolí Kyanjin Gompy jsou 2 pěkně vrcholové cíle - Kyangjin Ri 4603m a Tserko Ri 4985m, pokud ovšem nepomýšlíte na Langtang Lirung, který na to ze své výšky 7227m kouká a samozřejmě i my na něj.  Na oba jsme vyšli a řádně se zničili, ještě že ve vsi je opravdová kavárna, která nám pak dodala ztracené kilojouly.   

16.10.2019 Rádio Yak Nepál po malé pauze opět vysílá. Vrcholové cíle kolem Kyangjin gompy jsme splnili a už druhý den sestupujeme až do 1650m abychom zítra opět začali čtyřdenní výstup k jezerům Gosaikund. Ty jsou až ve 4200m tak to bude fuška. Odpovídám na obavy stran bezpečnosti. Největší nebezpečí tady je, že člověk šlápne do jačího lejna a sklouzne po něm do doliny.., jinak je to takové tatranské chození, jen ty rozměry jsou naprosto neuvěřitelný. Prostě jdeš 

dolinou místo 3-4 hodiny 3-4 dny...

16.10.2019 RYN Vysílání pro ženy, píše Katka: Ahoj, tak jsem se konečně  taky mohla připojit. Je to fakt neskutečně krásný.  Dnes jsme šli pralesem a včera jsme viděli  kahura bílého,  to je opice.  A vyfotila jsem jak kvete zázvor. Ten výlet do 5000 byl pro mě  docela náročný, ale Martin s Pavlíkem mě dostrkali nahoru a pak až  do cukrárny. Dnes je velký den, protože kromě toho, že mi funguje spojení, jsem měla po delší  době teplou sprchu a spíme v lodgi, která se jmenuje Hot springs..

Thulo syabru

Předpoklad, že na treku bude málo lidí se bohužel neplní. Tím, ze jiná cesta než nahoru a dolů není, je tu nakonec docela provoz. Jedna cesta, po které chodí všichni, nosiči, oslové s nákladem i turisté občas praská ve švech. Nosiči jsou většinou nezbytnými pomocníky trekerů a zatím nemám jasno v tom, jestli bohulibý čin nechat domorodci vydělat, není jen dobrá omluva vlastní pohodlnosti. My šerpy nemáme, ale je fakt že takových moc není. Když potkáme podobně nadšence tak jen spiklenecky prohodíme "no guide, no porter, dahlbath power, no sleep no shower" Ale zas ti ještě starší by se sem bez nosičů asi nepodívali.  

Už druhý den stoupáme vzhůru pralesem, opice nás zvědavě okukují, a moc se nechtějí nechat fotit, jedna mi málem spadne na hlavu když pod ní praskne sucha větev. Z údolí Langtang míříme k jezerům Gosaikund, a rádi bychom tam 2-3 dny pobyli. Když bude přát počasí vyrazíme na Surya peak, opravdovou pětitisícovku. Krajina se mění, jdeme do kopce rododendronovým a sekvojovym lesem jak z Tolkiena, zelená mnoha odstínů, kameny a kmeny stromů porostlé mechem, do toho zvuky pralesa s opicemi a ptáky. 

Chodíme tak 6-7 hodin denně, cestou většinou zastávka na čaj či oběd, žádný úprk, dojmu je mnoho a necháme si čas je vstřebat. Dnes jsme dorazili do Sing gompy, prohlédli si svatyni s jedenáctihlavým, tisícirukým Avalokitešvarou, ubytovali se v Sherpa hotelu a právě sedíme v místní bakery a čekáme na apple pie, což znamená, že paní právě šla natrhat jablka a zadělat těsto. Vše se tu vaří a péče čerstvě, maso nám vůbec nechybí a zeleného kari si přidáváme stále více. Je prima se bavit cestou s lidmi, trekeři jsou různí, dnes například s izraelským párem , 2x82 let, kteří dnes poctivě vyšlápli 1100m do výšky stejně jako my.  

Česká kotlina tu má dobrý zvuk, jak u místních (oooo czechs great people) i u turistů, což
nás samozřejmě těší.  

22.10.2019 RYN Jezera Gosaikund byla nakonec dost nevlídná oblast, připomínající Tatry, posvátné prameny vzhledu kalné stoky moc duchovna nevyvolávaly. Plno lidí, pouť k posvátným jezerům mají hiduiste povinnou, trochu sněžilo, lodge plná hlučných domorodců, takže jsme moc nespali. Taky začínají choroby. Výstup na Surya peak jsme tedy oželeli, stejně by nebylo co vidět a vyrazili pryč od davu.

Teplotu tlumím čím mužu, Katka maže oteklé oko, kterým moc nevidí snad i jačím trusem a tak lehce invalidizovani se ploužíme přes Laurebina pass 4600m nejvyšší místo treku. Aspoň mám konečně pocit, že trochu trpím, ale moc důvod k radosti to není. 

Cesta do lodge v Phedi se dnes zda nekonečna, už se z ní nikdy nehnu, do smrti zde budu jist Tsampu nebo spíš do té doby než mi dojdou prachy. Ale ne, radši co nejdříve dolů, do civilizace je to ještě dlouhé tři dny. Dalsi den v Gopte, na sluneční terase přeci jen trochu získáváme ztracený optimismus, slunce dnes svítilo o stošest. Etapy teď dáváme kratší, terén je techničtější pořád schody nahoru a dolů. Nasáváme energii na třetí část treku Helambu. 

24.10.2019 RYN: Nepálská skupina stále žije. Z Gopte a sluneční terasy, kde jsme se sbratřili s německou skupinou jsme nastoupali posledních 400m. V sedle nám armádní jednotka prošacovala batohy, způsobem, který známé z času železné opony. Sestup do Melanchigaon 1300m po spádnici byl výživný, ale příjemná lodge a hlavně kýbl teplé vody po 5 dnech zejména ženské družstvo postavil na nohy. V plánu bylo pokračovat dnes znovu na hřeben dalším 3 denním trekem, ale Katčino oko se spíše horší, atb ubývá, tak volíme sestup do Timbu a zítra busem do Kathmandu k nepálskému lékaři, pokud tedy zas nebude festival.

V Melanchigaon jsme oslavili spolu s německou skupinou ukončení treku a naší plánovanou další etapu vzhůru na hřeben Helambu jsme již zkrátili. Sestup pravou nefalšovanou a turisty nepostiženou krajinou byl napínavý, opět dlouhé visuté mosty, kameny nad hlavami nad navzdory přírodě vytvořenou silnici nepálského typu, kdy nikdy nevíte kdy se rozhodnou spadnout. Příroda tu stále vede 1:0, a je vidět že jakékoli pokusy o remízu se příliš nedaří. Silný byl moment u zemětřesením zničeného kláštera že kterého zbyla jen halda kamenů a u nich nedotčeny Budha. Z povídání s německým guidem, chemikem, který pověsil chemii na hřebík a provádí turisty po Nepálu, a který nám daroval oční atb kapky, jsme se dozvěděli i o dalším Nepálu, úplně odříznutém od civilizace, kde cizince vůbec neznají a kde vám ani neprodají jídlo, protože barevné papírky jist nejdou a sami by neměli. Země nám postupně odhaluje svá tajemství a krásy, bohužel komunikace s místními vážně na jazykové bariéře. Dál za touristic english se nikdy nedostaneme. Snad jen s Jungbou, klukem starým jako naší synci, který s otcem a bratry provozuje lodgi, znovu vystavenou po zemětřesení, při kterém přišli o půlku rodiny. Studuje v KTM a po studiích chce pryč, Evropa, Amerika, kamkoli hlavně pryč. Stejně tak mluví mladí studenti, svou budoucnost v Nepálu si budoucí inženýři a programátoři neumí představit. Hezké je setkávání s ostatními trekery. Stále usměvavý Mexičan, který putuje sám, a který se - zdá se - v každé lodži snaží sbalit nepálskou krasavici, výřečný Němec s polskými kořeny, který nám nebezprčně mnoho slov rozumí, a se kterým hrajeme karty, Francouzi co zatvrzele zdraví Bon Jour, Italové co se nebaví, již zmínění izraelští osmdesátníci, kteří se v 75 letech zamilovali do Nepálu a s ortézami na obou kolenou šlapali až k Everestu. Všechny nás spojuje přesvědčení, že prochodit kus země pěšky zkrátka nic nenahradí a že nás osud je určitě někde nahoře v horách. Zítra tedy zpět busem do KTM uvidíme jestli bude mít pravdu usměvavý Mexičan který prý raději půjde tři dny do KTM pěšky než by jel 7 hodin busem. A jak říká tak udělá, zamává a vyrazí zas na kopec.

25.10.2019 RYN Čekáme na bus, kolem pobíhají místní s bubny a trumpetami chystajicí se na jakousi slavnost. Stále tu něco slaví, těžko říct jestli se vůbec někdy někde pracuje. Pavel ještě vyrazil  dokončit zbytek plánované trasy sám, pan Milan ze Žihle když zjistil že by zas musel do kopce a jít dalších alespoň 10 Žihlí, jede s námi do KTM.

Dopisovatel PID news - Lítačka do Nepálu? Cesta busem z Timbu do Kathmandu byla zcela samostatným zážitkem a celých těch něco přes 50km trvalo vlastně celý den. Řidic v místních podmínkách musí být opravdu mistr svého řemesla, však je to také vysoce ceněná profese. Silnice je většinou jen nahrubo vyhrábla rána ve stráni hory, kterou se příroda snaží a to často velmi úspěšně zacelit. Protože je půda tvořena řídkou zeminou s různé velkými kameny, jakékoli podpůrné zdi či zídky brzy berou brzy za své a na cestě je tak často najednou hromada kamení a hlíny, kterou je třeba překonat. Záleží tak trochu na štěstí, jestli se zrovna kus země uvolní nebo ne. Bus jede v podstatě rychlosti chůze, zejména v horských úsecích, kde hlavně vyhýbání s protijedoucími vozidly je akrobatický výkon. Tak trochu ve stínu řidičova umění je jeho pomocník zvaný zde khalasi, který obstarává vše ostatní kromě řízení. Ten nás je hubený šlachovitý kluk, který nejprve před odjezdem umyje vůz i interiér, vyzkouší motor a brzdy a vše připraví pro svého pana řidiče. Nakládá zavazadla na střechu a zpět když někdo vystupuje. Ovšem zásadní je jeho role při jízdě. Většinou visí na žebříku vně busu a poklepáním na kapotu upozorňuje řidiče na všemožné situace. Do toho za jízdy inkasuje peníze za jízdné a protože je bus postupně stále plnější a lidé jedou i na střese, za jízdy šplhá po busu, najednou vleze oknem se slovy "sorry brother" a vyleze druhým, cestou vybere peníze a zpět to vezme přes střechu, samozřejmě za jízdy. V horském terénu při míjení vozidel visí nad srázem a opět boucháním na karosérií sděluje řidiči že může ještě 15, ještě 10, možná ještě 5cm, buch buch, buich buch už radši ne. Vysoko v horách se pak najednou celá doprava zastaví. Autobusu hrdě zvaném Helambu super expres došel benzín. Pro vesnici je to vítána atrakce vylézají lidé a zvířata z chatrčí, aby se podívali na tu estrádu, lidi z busu aby si protáhli končetiny. Za chvíli odněkud přibíhá chlapík s kýblem benzínu a hadicí, potrava pro motor dodána, koza i slepice jsou vyloučeny z přepravy a vše se zas dá do pohybu.

V busu se na obrazovce střídají klipy bollywoodske produkce s vybělenými aktéry a v zásadě milou muzikou, cestující si bezstrarostně povídají a usmívají, když nastoupí někdo s malými dětmi okamžitě se jich někdo ujme a vezme na klín. Scéna kolem se mění, přijíždíme do suburbie Kathmandu zástavba i doprava houstne, vše je jak zpomalený film, kde za okny probíhá život v té nejsyrovější podobě. Ženská vyhání slepici z krámu, kluk v blátě opravuje neopravitelné kolo, mimino olizující spokojeně špinavé zábradlí, trosky motocyklů, hlouček chlapíků v oblecích stojící v bílých ponožkách v blátě, ženské ve vždy čistých sárí, toulaví psi tahající se o kus potravy, krejčí soustředící se na svůj kus oděvů, ale nikde žádný křik či hádky, vše působí poklidné a samozřejmě. Člověk se ani chvíli z těch 8 hodin na cestě vlastně nenudí, jako na evropské dálnici, kde je život cestujícího a ostatních oddělen svodidly. Až je nám skoro líto že jízda konci, khalasi s úsměvem rozdá zavazadla a těší se že si za dnešní mzdu může dát trochu jídla.

A to my tedy také. V Kathmandu už jsme teď jako doma, s mapy.cz váš žádný taxikář jen tak neošálí, tak si trochu té civilizace a pamětihodností užijeme, klidnější místa, se tu dají najít také, Budhanath, Zahrada snů i když už se zase blíží další festival tentokrát světel takže přípravy vrcholí, zase se týden nebude pracovat, úřadovat ani léčit, jen prodávat a nakupovat.

Captain speaking: ...a VPRAVO můžete vidět Mt. Everest. Ehm... bohužel sedíme vlevo. Takže prosím vás tam vlevo a zpátky vpravo, to jen tak, třeba pro příště.