Ve stopách Gustava Vasy po 500 letech

"I vyslali za králem Vasou z Mory dva nejrychlejší lyžaře"
Takhle nějak se prý zrodil Vasův běh, nelyžoval tedy to dá rozum blahobytný monarcha, ale dva poslové, kteří ho měli přimět k návratu z norského exilu zpět do vlasti. Povedlo se a Vasa mohl sehrát svou historickou roli otce švédské vlasti. S kolegou Vindym jsme na podzim spřádali plány kam v letošní sezoně vyrazit za hranice trochu poběžkovat. Výběr byl veliký a nabízely se destinace od Engadinu až po Murmansk, Vasa nakonec vyhrál díky letošnímu 100 letému výročí prvního startu, a relativně dobré logistice. Svou roli sehrála i zvědavost co se Švédska týče, ani jeden z nás tam nikdy nebyl. Navíc týden před závodem probíhá v Jizerkách taková vasaloppetí přípravka zvaná Boboloppet, a to by mohla být pěkná zkouška na tu švédskou premiéru říkali jsme si. Čekání na sníh na Brdech se ukázalo letos jako liché, a tak první letošní běžky se mi povedly až v rámci tradičního dobývání jizerských tisícovek, které jsem plánoval díky proběhlému lednovému C19 spíše rekreačně v rámci testu plic jako podpůrný tým pro útočnou skupinu. Byl z toho nakonec naprosto luxusní solovýlet. Když mne místní borec v kopečku na jizerské magistrále deklasoval hláškou "Když vole nemůžeš tak aspoň nejezdi uprostřed" opustil jsem lehce uražen s přelomeným egem jizerskou magistrálu a jal se prošlapávat útočnému družstvu cestičky alespoň k několika tisícovkám. A tak se stalo nemožné - najednou jsem byl uprostřed přelidněných víkendových Jizerek uprostřed hor sám, zvláštní nikdo nejde dobrovolně po pás ve sněhu ani k Černému vrchu, Smědavské hoře či Pytláckým kamenům. 

Nakonec jsem naběhal nebo teda spíše nachodil po horách skoro padesátku, bylo mi tak líto jít do chalupy, že jsem ještě s čelovkou vylezl na Bukovec nad Jizerkou. Parťáci dobývali vrcholky až do jedné v noci. Padesát pokovidovejch km dobrejch ovšem jak to bude s těmi devadesáti, co je tedy otázka.

Boboloppet je takový punk orientační závod, natočit v Jizerkách 90km to je opravdu člověk projede celé a některá místa i dvakrát. Tentokrát ovšem musím pěkně svištět, žádné velké kochání. Podmínka je ovšem skvělá, zmrzlý tvrdý sníh, který díky tomu, že se slunce neukáže vydrží celý den a tak se člověk i hodně sveze. I když jizerské kopečky netřeba podceňovat, dokážou pěkně potrápit. Ale oproti běhu jsou ty běžky fakt o dost milosrdnější, ani jehličí a šišky ve stopě nevadily. Trochu jsme si i zazávodili,  naháněli jsme se celou trasu nakonec mi Vindy naložil 15 minut, ale s časem pod 7 hodin spokojenost, limit daleko, a to je dobrá zpráva na příští týden.

Vasaloppet to je národní svátek, prý každý Švéd má povinnost alespoň jednou za život se závodu zúčastnit. Ve Stockholmu půjčujeme auto a míříme nekonečnými lesy na sever na start do Salen. Rozloha země bere dech, rozměry na které jsme zvyklí z Evropy tu neplatí, i záchodky tu mají rozlohu menšího pokojíku, takže chvilku tu mísu hledáte, takový Brit by to považoval za útulnou garsonku. Vesnice z červených domů nemají žádný řád, domky jsou rozhozeny na stráni u jezera či v lese bez ladu a skladu, žádná náves či kostel. Jezera jsou pod sněhem, což ubírá další body na stupnici malebnosti. Jen ten borovicový les všude kolem. Ale už jsme v Salen, bydlíme prozíravě kousek od startu, domek praská ve švech, v týdnu během závodu se tu pronajme i místo na podlaze v kuchyni. Jsme na tom lépe, rozkládací proleželý gaučík a 5 dalších nocležníků k tomu, a navíc s večeří, to je v tuto dobu místní luxus. Osazenstvo probírá u večeře kdo má kolik startů a zasněně přivírá oči při vzpomínce na borůvkovou polévku, která se podává na občerstvovačkách, popíjí se pouze voda, pivní kultura tu, zdá se, neexistuje. Start je po sedmé, plánujeme ještě za šera si zabrat místa v připravených stopách, tentokrát budu mít já výhodu pozdějšího startu a motivaci k stíhání parťáka. Takže teď už jen špunty do uší, vybrat v gaučíku proleženinu vhodné velikosti a těšit se na závodní zahraniční premiéru. Opravdu si bere ten švédský patriot číslo i do postele??? Dobrou ty Vaso...

Ranní tmou a mrazem ukrajujeme pozvolna 2km ke startu po krajnici jediné přístupové a tedy zcela plné silnice. Jak prozíravé nechat auto u hotelu! Ale organizaci mají místní za těch 100 let nácviku dokonalou, zde číslo sektoru, zde odhoď pytel, zde odpadek, zde teplý čaj, zde tvá stopa a prásk, Vindy už začíná ukrajovat první metry a prásk a po 10 minutách i já vyrážím na těch 90km švédskou divočinou. Vasaloppet se vždy jezdil pouze klasikou, ale zřejmě velký rozmach bruslení a i snaha využít těch pár dní co do jinak nezajímavé pustiny přijedou závodníci, způsobil že závodění trvá celý týden. Závod pro bruslaře i klasiky dohromady (ten náš), závod kratší a ještě kratší a týden vrcholí tím hlavním klasickým závodem. Švédové celý týden nedělají nic jen koukají na speciální TV kanál určený závodu a veškerá konverzace se točí okolo toho. Protože každý má někoho v blízké rodině kdo buď už "TO" jel, nebo "TO" zrovna jede nebo "TO" plánuje až ho přestanou bolet záda, kolena atd. Národ zaostří zrak na týden do sněžné stopy.

Zaostřuji i já a jedu co to dá. Sníh je přemrzlý trať skvěle upravená a tak mám dojem, že se prostě jenom vezu. Kochání krajinou člověka nebaví moc dlouho, jen bílé pláně a borovicové lesy občas červené domky a tak spíš pozoruji okolní běžce. Mísí se bruslaři s klasiky, kteří (zdá se mi to?) na bruslaře pohrdlivě zahlížejí, protože Vasa se přece jede odjakživa klasikou ne! Pozvolna sleduji jejich čísla. Postupně začínám být v patách lyžařů z předchozí Vindyho skupiny a občas se stane že i při tom obrovském množství lidí co dnes závod jede se na celé pláni ocitnu na chvíli sám, ztracen v bílé barvě. Ovšem do Mory ještě daleko, i když běžky svištěj jedna radost. Začíná stíhací závod "dožeň parťáka a vyrovnej skore Bobo:Vasa na 1:1". Kde se ve mě bere tolik soutěživosti to netuším, ale prostě jedu co to dá. Na občerstvovačkách jen za jízdy poberu pár pochutin, tajemství místními tolik opěvované borůvkové polévky je vyřešeno - jedná se o naprosto nepoživatelný přesladký borůvkový blevajz a tak raději hledám osvědčený zdroj energie v podobě slané polévky. 

 

Kilometry ubývají rychle, trasa je vlastně skoro pořád z kopce, ale Vindyho stále nemůžu ani zahlídnout. Blíží se cíl v Mora, kde trať vede přímo centrem města. Na hlavní ulici se prostě navezou tuny sněhu a závod tak končí přímo v centru na náměstí. Míjím největšího klasika ze všech, který tu zřejmě brázdí celých sto let, a na chvíli mi zatrne že byl rychlejší než já...

Je tu cíl, i milé zadostiučinění v podobě Vindyho který v cíli zrovna sundavá lyže, a tedy zpráva že, o těch pár minut jsem přeci jen rychlejší. Tak to máme Bobo:Vasa 1:1 a můžeme zas něco vymýšlet na další sezónu. 

Na závěr musím přidat velké poděkování Evě a Leošovi, přátelům, kteří v srpnu 1989 rezignovali na českou socialistickou realitu, nasedli v Holešovicích na vlak, přesídlili na sever a my tak mohli využít jejich pohostinnosti v Uppsale, prohlídnout si město a symbolicky tak zakončit naši závodní misi u hrobu Gustava Vasy. Jako nevšední bonus byla pak švédská specialitka bruslení na jezerech v Fjallnora.  

Vasaloppet 28.2.2022 90,8km, 5:43:05