Letošní závodění je spíše opatrnější. V zimě jsem přidal dva závody na běžkách do serie Worldloppet - Dolomitenlauf a Bieg Piastow, ale jinak to jde s běháním se mnou dost z kopce a jak jsem zjistil do kopce ještě hůř. S 10-20km za týden nelze moc pomýšlet na dlouhé běhy, tak jsem si naplánoval jen 3 trochu delší závody, a tohle byl ten první. Pokusem tak bylo zjištěno, že uběhnout z voleje 60+km v terénu s věkem rapidně ubývá. Na třicátem již něco není v pořádku, na 50 mě už nohy nenesou a posledních 17km už jen potupně jdu. Ale i přes tyto závodnické neúspěchy jako běžec - výletník, jsem se dostal do míst, kde jsem nikdy nebyl, což se obzvláště cení. Čertovské motto závodu vychází z různých pověstí z okolí Bezdězu, podle jedné z nejznámějších se čerti usadili v okolí a jeden z nich vyzval Matku Boží na sázku, kdo z nich dokáže do rána vystavět vyšší horu. Panna Maria však vytvořila majestátní horu Bezděz, která čertovu hromadu hravě předčila. Poražený čert s hanbou prchl zpět do pekla. Kategorie závodu jsou tedy jen 2 - čerti a smrtelníci bez rozdílu věku, takže jsem jako smrtelník mohl soutěžit pouze s čertem. a že jich tam bylo. Desátý ročník přitáhl plno pekelníků, někteří s tvorbou svého kostýmu museli strávit jistě nejednu hodinu. Rohy a ocasy všech velikostí a tvarů, barva oblečení jak jinak buď černá či červená. Trasa je jednosměrka, takže výletní hledisko bylo splněno dokonale. Byl jsem tu naposledy v časných devadesátkách, kdy okupant konečně vyklidil vojenský prostor pod Ralskem a v Mimoni postupně již mizely ruské nápisy. Les zaneřáděný, z vojenských ubikací vytrhaná sanita, kterou si vojsko odvezlo do země, kde zítra již znamenalo včera, nicméně hajzly tam asi neměli. Nyní pěkný geopark s cyklotrasami, u Ralska se již netěží, v Hamru na Jezeře miliardářské obří cedrové sruby nové šlechty. Po vydatných deštích byla cesta trochu blátivá, ale zas písek ztuhlý, tak co se povrchu týče byla trať velmi milosrdná. Co se kopců týče už méně. První Bezděz s první občerstvovačkou na 18km, následovala Malá a Velká Buková a pak naprosto pro mne smrtelné Ralsko, které trať nejprve obkroužila roklemi nahoru dolu a až poté nás vyvedla kolmo k vrcholovému hradu. Nohy mě tady úplně přestaly poslouchat, byl jsem naprosto přesvědčený, že na občerstvovačce pod kopcem házím ručník do ringu. Ale seběhem z kopce se to nějak zázrakem vylepšilo, takže jsem se do cíle nakonec nějakým zázrakem dostal a ještě 2 na cut off mi zbyly.
Poučení z krize si beru k srdci, a dávám si závazek, který tu pro jistotu ještě umístím do kyberprostoru, že do příštího závodu začátkem července naběhám aspoň 50km za týden.
Za naprosto luxusní zázemí kousek od startu u hradu Houska, zde musím poděkovat parťákovi Petrovi z kategorie čertů a jeho ženě, kteří mě ubytovali, nakrmili a odvezli z cíle zpět.
Čertovský ultratrail: 6.6.2026, 67km, 11:12 hod.
Paráda, takhle poeticky jsem se na trasu nedíval..
OdpovědětVymazat