Den cesty

 Uznejte sami, že pro mne jako běžce výletníka už jen ten trochu tajuplný název akce zní velmi slibně. Žádný race, challenge ani výzva, ani cup ani pohár ani sky, žádné ultra, žádná sponzorská firma ba ani žádné číslo vám nenaznačí o co vlastně půjde a neevokuje tak dojem gladiátorských klání. Prostě jen den na cestě, dojdi kam chceš, jak rychle chceš i jak dlouho chceš však maximálně 24 hodin.

Organizátoři nabízí pro letošek jako vždy trasu co se nedá uběhnout tedy 204km "rovnou jako šíp" z

Ostravy do České Třebové a papírový itinerář. Jinak žádnou další podporu včetně té gastronomické. Znamená to tedy objevit něco ze Slezska, kde jsem vůbec nikdy nebyl, proběhnout Vítkovskou vrchovinu, o které jsem nikdy neslyšel a spatřit údolí Moravice, které jsem nikdy neviděl. A taky ovšem zajít do jakékoli hospody co po cestě bude. Mé nadšení v přípravě na běh krotí paní Kmentová

poznámkami typu "no podívej se na Hanouska to je pane vzdělanec běží do Oxfordu, tys to dotáhl tak akorát do Ostravy do dolu Bezruč. Doma není nikdo prorokem. Stačilo opravdu málo a do tohoto podniku se nechal zlákat i bratránek VS, který jak poznamenal, již si připadal v klubu bez absolvovaného 100+ závodu jako méněcenný a obával se brzkého vyloučení pro lenost... Pro Pavla to budou vlastně 2 dny cesty, neboť dorazí již v předvečer startu do Prahy. Ráno pak startujeme v 4:15 na vlak. Již v Ostravě u nádraží potkáváme první účastníky a zdá se, že to bude tak trochu jiná akce. Velké batohy, zelené kapsáče a velké pohory, v běžeckém úboru a la ninja a s malými batůžky tu působíme poněkud nepatřičně.

Před Porubskou myslivnou

Na startu se ale nakonec přeci jen mísí běžci i dálkoví turisté, každý si ten den na cestě bude trávit po svém. A " když mě to nebude bavit, vykašlu se na to a půjdu zítra někam na maratón" jak glosuje jeden z účastníků. Někdo zahajuje panákem meruňkovice - což VS trefně komentuje " je ztracen, právě si zcela zablokoval metabolismus tuků" - jiný pečlivě rovná tatranky do batohu, další aplikuje barevné tejpy. Já se snažím vměstnat do paměti části pečlivě zpracovaného itineráře, který Pavel zvěčnil v podobě šátku a kapesníku aby byl vždy při ruce. Všechny studánky (korelace s estudanky.cz) a možnosti občerstvení (včetně otvírací doby a telefonu) zaneseny, barevné označeny, snažím se o preciznost, aby nás nic nemohlo překvapit. Na startu se potkáváme i s Janou, která jakožto opavská místní se ukáže pro naši navigaci jako klíčový člen týmu iTB. Letmo koukne na můj přepečlivý itinerář a její "tak tahle studánka je vyschlá už od začátku, tady žádná hospoda není, a tady co žádnou nemáš je jedna skvělá, a ty kontroly máš úplně blbě" šmahem změní itinerář na toaletní papír. " Bacha abys pak nešel omylem po hnědý" zakončí svůj ortel. Inu dobrá, navigační výhodu ztrácíme tedy hned na začátku. 

VS se svým pivním barem na zádech

Zvolili jsme s VS racionální strategii dostat se z Ostravy na kótu 103,1km, ze které se snadno přesuneme vlakem domů. Při tvorbě itineráře se ovšem ukazuje, že na druhých 50 km není žádná možnost doplnění potravin a vody, (to platilo!) batohy se tedy asi pronesou. Tak tedy start ("tak už běžte je 3/4 na 11") a začíná přesun z A do B. Rovinky a z kopce běžíme tak praví zákon ovšem ukazuje se, že tak jednoduché to nebude. Po 14 dnech dešťů je krajina i cesty promáčené a bahnité, rozlité potoky si hledají cesty všude. Popadané stromy a polámané větve často komplikují postup a já odpůrce "kulturního povrchu" se přistihuji, že se těším na každý kousek asfaltu, byť by byl třeba pod vodou. Takto postupujeme vodou vpřed. Tu brod, tu rozvodněný potok, pomalu se stmívá a my jsme teprve na 50km. Plánované časy z itineráře již dávno vzaly za své. 

Kalvárie před Hradcem nad Moravicí

Pavel s Janou u Weisshuhnova kanálu

Začínám tušit, že - jak zpívá klasik - tato noc nebude krátká. Neustále brodění bahnem a vodou, případně postup čerstvým polomem, rychlost snižuje na minimum. Na druhou stranu v tempu chůze jde vnímat okolí a nastupující noc lépe, než když člověk běží s vyplazeným jazykem. Každý se tak trochu ponoříme do vlastní ulity. Fenomén tmy a ticha působí až snově a spolu s únavou a nevyspáním vytváří nezvyklé vjemy. To si zase budeme moct s kamarády běžci vyprávět kdo měl hezčí halucinace říkám si, ale nic takového se neděje. Naopak smysly se bystří, sluch vnímá i sebemenší šum listí. Ptáci se pomalu odmlčí, a nastupuje neskutečně ticho, které už my z města ani nevíme jak zní.  Kočičí oči ty se nekonají, to skvělý Lucifer svými lumeny svítí spolehlivě na cestu. Občas se ve tmě objeví silueta nějakého účastníka, potácejícího se tmou kupředu, s postupujícími kilometry se základna stoje o široké bázi stále více rozšiřuje. Ve 3:10 nás běžce ultra běžce, nemilosrdně převálcuje dálkový turista s pytlem na zádech a nezdá se, že by měl nějakou blokádu metabolismu. Inu dobrej oddíl, místo proteinové tyčinky tedy příště na startu panák meruňkovice a třeba to půjde lépe. Sova si ještě párkrát houkne, na obzoru se konečně v té černí objeví úzký pruh tmavé modré, a vysoko nad námi se ukáže obrys sopky - Velkého Roudného. Nekonečný kopec, nahoře sníh, skoro 90km za námi. Ovšem za dalších 10km vrch Slunečná, na kterém opravdu svítí slunce, ale to už se sunu opravdu pomalu. Ještě poslední bahno na rozrytých lesních cestách a scházíme do Dětřichova na nádraží. 

Cestou na Slunečnou

Dětřichov, konečná

Pro Janu přijíždí manžel, my s VS, manžely nemaje, čekáme na vlak do Olomouce, plni silných dojmů. Když se někdy vy Čechové dostanete do těchto moravskoslezských končin, nevynechejte Přírodní park Moravice, hluboké údolí a stezku vinoucí se vysoko nad řekou, cestu z Jakubčovic přes Kalvárii do Hradce nad Moravicí, sopečný vrch Velký Roudný i kapli 14 pomocníků hluboko v lesích u Kružberku. A když budete mít chuť na takový jiný závod, možná zauvažujte o Dnu cesty, který bude zas někde jinde v kraji, o kterém jste třeba ještě nikdy neslyšeli. 

P.S. Co bych si tak sem do deníčku ještě napsal jako pomůcku na příští dlouhé noci v běhu:
1.            jez a pij, co to jde, když to jde, na nikoho nehleď. Panák ani pivo nevadí.

2.            pečuj o nohy, dobré a velké boty a dobře držící návleky jsou klíčem k pohodlí

3.            zkontroluj každý zip a každé poutko na batohu i oblečení ještě doma

4.            včas se na noc obleč

5.            dobrá trasa v gps či místní znalec vždy lepší než sto psaných itinerářů naučených zpaměti