POP Inn třeba do Peak district?

Krátký spisek do blogosféry vysílám opět po čase z ostrovní země tradic. Prožívám tu po deseti letech takové zajímavé běžecké deja vu. Zase jako před těmi lety tu opatrně kilometr po kilometru začínám pobíhat po polních stezkách, nejdříve kilometřík pak o něco víc, minulý týden dokonce - považte - celých deset km. Zas vše od začátku jako kdyby žádné dlouhé běhy nikdy nebyly. Opsal se časokruh a já jsem zas na stejné adrese ve skoro stejném bytě a za okny jsou rovinatá pole anglického východu. Aspoň že ty mentální kulisy už jsou jiné, už ne sám, už ne běh jako odstresovadlo, ale jako opatrná rehabilitace. Taková přelomená záda nebo chcete-li obvzláště divoký houser dokáží velmi rychle vše zrelativizovat. Největší moje výkony posledních 3 měsíců, kterými se mohu pochlubit jsou např. chůze 100m bez odpočinku a bez sedění, stání v klidu alespoň 5 minut, či spánek bez farmakoberle.

Turecká rodina osidluje Maple house

Joga, přítel člověka...

Pokusem na vlastním těle jsem taky např. zjistil, že běhání ani lezení po skalách není na vyhozenou plotýnku nejlepší medicína, a že to hloupé nezábavné pravidelné cvičení dokáže velké věci, člověk se prostě pořád učí. A tak se tu - nutno říci s velkou podporou paní Kmentové jako joga teachera - postupně dávám do pořádku. Povedl se nicméně skvělý lezecký "pop in" do Peak district, jehož fotografickou dokumentací bych si dovolil zpestřit tento lkavý zápisek. Ani ta Anglie už není to co bývalo, vůbec tu totiž neprší a tak jsme v žáru podzimního slunce zorganizovali povedenou lezenici v místními velmi oblíbené oblasti Peak district. The Roaches je skalnatý hřbet z gritstounu, což je něco mezi pískovcem a jizerskou žulou, kde se od začátku minulého století psala historie britského tradičního lezení. Tradiční v místním pojetí to znamená žádné železo ponechané ve skále, i těch pár skob či později vrtaných nýtů, které byly zatlučeny při lezení těžkých cest, bylo později v rámci zachování čistoty a tradice vytlučeno a skála uvedena do původní podoby. Jednu z prvních cest zde zanechali S. Herford a S. Jeffcoat než je pohltila válka, byl v roce 1913 Great Chimney, ve 40 letech pak místními stále respektovaná Valkyrie od P. Hardinga, v padesátých letech zde pak řádil Joe Brown, pozdější pokořitel himalájské Kanchenjungy. My jsme přijeli se skromějšími plány, ale aspoň si šáhnout na ten opěvovaný materiál, to jsme chtěli. Zabydleli jsme se ve stodole, kde dokonce inzerovali i kamna, bohužel už bez inzerce zůstala nutnost dovozu vlastního dřeva. Majitel naštěstí měl na prodej, takže nakonec z toho byl pěkný večírek.

Stodolní, není jen v Ostravě...

Když večírek končí s holkama na stole

Ráno už jsme se přesunuli pod impozantní Hen Cloud a rozhodli se na začátek vysápat tím Velkým komínem co lezci zakladatelé před 105 lety. Komín není ani tak velký jako hlavně široký, ohraničený 2 spárami, kterými se pokušitel pomalu souká vzhůru. V půlce nechá přemrznout ruce i nohy, kontroluje založená jištění, a věří že ho ještě zmrzlejší kamarádi dole moc neproklínají. Kolik rukou a nohou už se tady za to století potrápilo, přemýšlím a snažím se aby ta zmrzlá žába ve spáře pořádně držela než zas udělám opatrný krok po osolené římse. Vzpomenu na okřídlenou otázku, kterou jsme se s bratránkem Veverkou povzbuzovali - (Je adrenalin hnědý?) a ani nevím jak, najednou po pár rychlých krocích stojím nahoře. Konečně se zahřejí pohybem i ostatní. Další cestou bude  "Hrana", krásná výletní linie s jedním vzdušným místem, která postupně začíná být vyhřívána podvečerním sluncem. Poslední plotnové lezení v Easy Gully Wall taky umělo potrápit, ale slunce to vše spravuje a fotograf spoušť nešetří. Adrenalin je vyčerpán a sestupujeme s dobrým pocitem, že žádný pytel v oblasti zanechán nebyl. Roztopíme stodolu a večírek č. 2 může začít.

The Roaches a Hen Cloud

Great Chimney

Arete

         

Když skála hřála v Gully Wall

Druhý den je výletní s "dobytím" vrcholu Cumulus, a kaňonu Wolfscote Dale, a zase zpět do rovin Essexu. Ale snad ne na dlouho, myslím si totiž na mnohokrát plánovaný, ale zatím neuskutečněný zimní výlet na Bena Nevise...

Cumulus a nekonečná zelená

Pěkně jsem si sice vymyslel oslí můstek s pop in, ovšem zanechal jsem ho někde v textu nahoře. Chci tím na závěr zkrátka říct, že POP i sním spojená Inn i letos bude. Termínově více než příznivou sobotu 29.12.2018 nelze nechat jen tak bez povšimnutí, ochoty běžců k zimnímu povánočnímu běhu si cením a tak jako každý rok přidávám nížeji obvyklé odkazy. Vše je domluveno opět na Hamru v Bráníku, včetně zamluvené hospody pro cca 25 lidí. Akorát mě budete muset omluvit, my jsme se tu na ostrově se ženou rozhodli strávit jak Vánoce, tak Nový rok a taky (to jsem jí ještě neřekl) jsem zrovna pořídil letenky na toho Mr. Bena. 

Organizační nuance, případné změny a detaily se s laskavostí sobě vlastní uvolil řešit H12, kterému tímto velmi děkuji za ochotu provést běžecký peloton okolím Prahy spolehlivě do roku 2019.             
Itinerář
Přihlašovadlo
Trasová vlastivěda
Trasa 75km
Trasa 60km