Králičí dírou tam a zase zpátky

Dlouho jsem se těšil, až už konečně budu moct přerušit svůj nevyžádaný závodně běžecký půst. Přeci jenom prostému pobíhání bez nějakého cíle před sebou něco trochu chybí. Pořádně se kousnout a trochu si zabojovat a poplavat si v endorfinovém opojení má svoje kouzlo. V neposlední řadě jsem ovšem zas chtěl zakusit tu naprosto unikátní atmosféru, kterou při takovýchto akcích ostrované dokáží vytvořit. Stránkám jako runbritain.com, findarace.com, či tra-uk.org jsem myslím řádně zvýšil návštěvnost. Ubránit se hned na začátku počítačovému hrdinství nebylo ani tak obtížné, bylo mi jasný, že s kilometráží na hranici sebezáchovy v posledních měsících prostě nic dlouhého neuběhnu, a zahajovat sezónu hned DNF to člověka moc nepovzbudí k další činnosti. Kopce tu nemaj, Fenix se vždy diví proč jsem ho zas zatáhl 20m pod mořskou hladinu abych se pak zas na celý metr vynořil. Nehledají se tu ty závody zas tak lehce. Když se dozvíte, že za 50 liber se můžete v cíli po 70km převlíct v opuštěným kostele a vykadit v roští (sorry, no toilets but lots of bushes around..), nezdá se to jako nejlepší investice. Nakonec jsem doslova na poslední chvíli objevil zajímavou terénní desítku kousek odtud, která se běží na olympijském okruhu pro horská kola. Na cca kilometru čtverečním je ve stráních vybudovaná klikatá pěšina s teréními úskalímí, mající jména jako Snake hill, The Breathtaker, Triple trouble,  The Rabbit Hole a další. Organizátoři slibují "kopce, mnoho kopců, bahno, mnoho bahna" ale také skvělé zázemí, žádná křoviska - ono by to taky pak vypadalo v rabbits hole že jo - takže volba je jasná.

Hned na začátku jsme svědky nástupu marshallů - dobrovolníků, kteří budou na trati ukazovat cestu - kteří divokým pokřikem slibují, že budou dělat vše pro blaho běžců. A je fakt, že dělají. Trasa je komplikovaná a bez navigace by to byl naprostý chaos. V každé zatáčce či rozdvojce stojí maršál v žluté vestě (ne protesty z Francie se sem ještě nepřelily) a rukou (musel to každý udělat 500x) pokyne ve správném směru. "Tudy prosím, do kopce, omlouvám se je tu dnes mnoho bahna" Běžec má pak nepsanou povinnost ocenit, že se maršál místo nedělního rostbífu uvolil k dobrovolnictví a stojí 2 hodiny v bahně a každému z těch snad 30 lidí je potřeba poděkovat - dvakrát, běžela se 2 kolečka. A tak i kdyby měl běžící plíce na dlani v prudkém kopci, "thank you marshall" prostě musí zaznít.

Tohle mě tu prostě nikdy nepřestane těšit, ten kultivovaný lidský kontakt, ke kterému jsou tu vedeni, kterému se člověk rád podvolí a učí se a kultivuje sám sebe. Začne to hned na letišti, kde se úředník strážce britské hranice v košili s výložkami "Home office" evokující, že jste přijeli prostě domů, usměje pozdraví a zeptá se tě jaká byla cesta. Pro srovnání na pražském letišti jste "vítáni" němou nevlídnou osobou v uniformě Policie, asi jsem teda přijel do kriminálu nebo co? Ale zpět na trať, králičí dírou sem a tam, vyřešení trojitého problému, tanec po kotníky v bahně, přes Leap of Faith a Rock Garden jednou a podruhé, 60x děkuji maršálovi a několik omluv - to když bahno z mých bot někoho zasáhne a jsem v cíli. Mám radost, že jsem to stihl do hodiny a zároveň je mi líto že nemůžu běžet dál, zrovna když se člověk trochu rozběhne, tak to končí. Příště teda zkusím něco o trochu delšího, snad ty dlouhé běhy ještě nemusím úplně pověsit na hřebík. 
         

P.S. Za fotodokumentaci a cílovou podporu poděkování paní Kateřině, housewife No1.