SN90 - Okolo Nových Hradů

4.6. Před. Asi bych správně měl o Silvě psát až po té co se uskuteční, ale jednak mám dojem, že takový závod začíná proklatě dlouho předtím, než zazní výstřel a jednak možná bude zajímavé si porovnat poznámky Před a Po. Zaznamenal jsem totiž takový nový prvek v průběhu předstartovní horečky. Zatím totiž vůbec žádná nepřichází. Doteď vždy před podobnými vzdálenostmi jsem již dva až tři týdny pořád vše promýšlel trpělivě si kreslil trasu, počítal kilojouly které spálím a psal si do tabulky potraviny kterými a kde ty spaliny nahradím. Špatně jsem spal, nesoustředil se, no prostě typický psychomotorický neklid. Teď nic. Otevřel jsem i tu tabulku s kilojouly a potravinami a když zjistil, že musím přidat od minulého nejdelšího běhu dalších 15km zas jsem to zavřel. Žádný strach, žádná nespavost, já se prostě na to hrozně těším, já tu výzvu přijímám s ledovým klidem. I s tím vědomím že to nemusím uběhnout, že to jistě snadné nebude, jen se prostě těším na pěkný výlet v Novohradkách. Nezačíná tady někde ten ultralife, že těm dříve stěží představitelným vzdálenostem už nedávám takový význam, že se v hlavě něco přesmyklo a já to přijal za své jako něco mě vlastní, co mě nezničí, spíše posílí a hlavně co mě neskonale těší. Už na Šutru, když jsem se tak pěkně protrápil posledním kolečkem, místo abych se hrozil že mě bude v Novohradských čekat po té padesátce ještě dalších 40km mě to nechává úplně v klidu. Co se to proboha se mnou stalo? K pěkné relativizaci me navedl spánkový pokus s měřenim klidové tepové frekvence, kdy po 8 hodinach spánku mi kolega Garmin nameřil 1600 spotřebovanych kJ. Takze Silva to bude vlastně stejný jako kdybych týden jenom spal..

6.6. Těsně Před: Prostě oběh je to, jedu sakra na výlet, ne se někde honit po závodech. A co že se to obíhá? Nové hrady neboli dřívější Gretzen to je jediné sídlo se statutem města v trase závodu. Pravda vezmeme to oklikou přes celý Severní les - to je Silva Nortica v překladu a odkazuje na dějiny římské říše (Noricum  - jedna z nejsevernějších římských provincií).

 

Historické území zahrnující 4 české a 5 rakouských krajů a dnes tvořící euroregion stejného jména, spravovaný od bělohorských dob až do roku 1945 šlechtickým rodem Buquoyů. A tak místo rovnání gelů a tyčinek na stůl si začínám tvořit itinerář se zajímavostmi na trase. Jen aby mi ten optimismus vydržel i zítra až do večera.

7.6. 21:00 Po. Úderná skupina z penziónu Bobr hlásí splněno. Oběh dokončen, VS si odváží 1 místo v kategorii, Tomáš třetí, já šesté, ale hlavně velká spokojenost s časem na který jsem vůbec ani nepomyslel. Odvrácena strana mince je, že ležím v pokoji u Bobra a připadám si jak po nějakém těžkém úraze.

Nervy dolních končetin vysílají na pomyslný display zmateně signály Warning a Fatal eror případně Lethal injury. Přesto běh Novohradkami byl vizuálně, organizačně i společenský dokonalý. Na startu ještě stačíme vyslat pozdrav do Japonska H12, pak najednou rána a hned všichni zmizeli, asi chtěli déle vidět hlavní favority závodu. Jojo chlapci přepálenej začátek však uvidíme. Na desátém km na mě již netrpělivě čekají cyklisté kteří uzavírají celé startovní pole. Jsem tedy poslední dochází mi, zřejmě chyba v timingu. Myslím na posledního z Buquoyů, který dožil své dny na Mírově a který tu 300 let kultivoval krajinu aby jí bolševik na dalších 40 zavřel a úplně zlikvidoval. Zahajují opatrně mírnou ofenzívu ze zadních řad, což mělo tu výhodu že od této chvíle už jen pořád někoho předbíhám, seznamují se s novými lidmi, chvilku popovídám se známými a jako ta klidná síla postupují pomalu, ale vytrvale vpřed. Trasa dovoluje nakouknout pod pokličku skoro celým Novohradkám, výhledy malebné, pořád mi něco cpou k jídlu, nemusím nic jen si tak běžet a kochat se okolím. Po celém dni kdy vlastně běžím většinou sám, někde na 89km dobíhám bratrance Veverku sudetského, který už to má tak na háku, že si pro své první místo v kategorii v klidu dochází volným krokem. Tomáš už je v cíli 40 minut, běželo mu to opravdu parádně i si nějaký ten km přidal, byl jen celý nesvůj, že na ranní start nemohl doběhnout. Válíme se na slunci v cíli a já jsem neskutečně rád, že už dnes nikam běžet nemusím a přehrávám si obrazy proběhlého dne. Jen teď nějak nevím co s tímto zážitkem. Znamená to opravdu začátek běhání dlouhých trati nebo to byla jen taková malá pokusná sonda? To se uvidí..  

No a ten itinerář? - zatím jen malý fotografický výběr:

0km - Horní Stropnice - pozdrav do Japonska

10km - Nové Hrady - proběh domem

14km - Zbytky Modrého domu v Terčině údolí

33km - Černé údolí - jsem rychlejší než kůň..

49km - Baronův most s občerstvením

77km - někde za Pohorskou vsí - ta cedule je sice pro 103km, ale toho čísla se člověk lekne.

Cestou domů v Třeboni - taková pěkná tečka za tím naším výletem

sláva COMu se šíří (opisujou plantážníci)...

SN90 11:30:37.

Šutrovská trilogie

Přestože šutrovské podniky považuji za to nejlepší co si lze z blízkých závodů vybrat, jsou pro mne vždy tak trochu zakleté. Doufal jsem, že magické číslo 3 tentokrát zafunguje, všechna šutrovska příkoří z minulých let budou zapomenuta a překonána a já konečně doběhnu tento kamenitý podnik happy and cool. Šutr má neskutečně neformální a přátelskou atmosféru, to sportovní soutěžení zda se je upozaděno ve prospěch toho sociálního až rodinného rozměru, dřívější kameny s číslem místo čipu toto ještě umocňovaly, ale ano pokrok nezastavíš. Přesto jsem s malým šutrikem v kapse běžel, tradice je tradice.
Poprvé jsem šutroval před 2 lety, odhodlal jsem se rovnou na dvě kolečka, ta odvaha, bloudil jsem a nakonec uvařil motor v kopci ke kostelu u Matěje. Podruhé na Šumavě kam šutrteam expandoval - to jsem si zas naložil příliš a po dvou kolech to zabalil. Tak snad tedy potřetí to už nějak proběhne se cti. Během těch dvou let se ovšem stala úžasná věc. Tehdy jsem byl tak trochu nesvůj uprostřed úplně neznámých lidí, teď uprostřed běhajících kamarádů, kteří se za ty dva roky postupně objevili a s kterými tak rád sdílím reálné i virtuálně běžecké počiny. K tomu setkávání jedna historka. Na Šumavský Šutr jsem pod záminkou společného víkendu na horách zlákal i paní Veverkovou. V sobotu si to rychle odběhnu a odpoledne bude ještě krátký výlet v neděli dlouhý výlet prostě pohoda nějaký běh jako kdyby ani nebyl že. V chalupě si k nám na snídani přisedla usměvavá paní jak se později ukázalo byl to Tučňák. Po závodě který vůbec nebyl krátký ani rychlý jsem osamocen seděl v hospodě bez peněz jen s lístkem na jídlo a jako ten poslední homeless jsem sebral veškerou odvahu a nejdříve se zeptal vrchního jestli by mi nedali pivo na sekeru. No prý nedal. Pane doktore to jste tedy dopadl. Zkusím tedy naproti sedícího běžce jestli by mě nezaložil. Chvilku povídáme a ejhle průsečík blog H12. No byl to Okrout.. Sociální rozměr Šutru tedy mohu demonstrovat na vlastní osobě.

Ale zpět do Prahy. Běželo se mi úplně skvěle, známá trať, známí lidé, klábosíme po cestě, i když ráno to byl trochu takový trénink běhu v tropickém pralese. Trať díky blátivému povrchu ještě o stupeň ztěžkla, takže pár pěkných pádu kolegů v běhu bylo k zaznamenání v přímém přenosu. Cílem bylo uběhnout ty tři kola tak abych se bez problémů mohl ještě večer a druhý den věnovat stěhovacím aktivitám - máme teď takovou tropickou dovolenou samé banánové krabice s palmami- ale přesto že na svém odporu k soutěžení si zakládám, hlodavý hlas mi našeptává rychlejc hochu rychlejc tohle jsou závody žádný ploužení. Takže poslechnu, vnitřní hlas se asi poslouchat má a tak to zase dopadle podobně žalostně. Opět uvařen, neschopen se ve třetím kole najíst ani napít, stávka organismu na všech frontách. Do cíle mě vedla a nakonec opravdu dovedla H12 často zmiňovaná Stínová replika, že ultra se nevzdává. Nakonec tedy vlastně cíl splněn - happy jsem byl že už jsem konečně v cíli a můžu se zastavit a cool mi taky dost bylo. Ale přesto, to utrpení má něco do sebe, proč by nás něco stále hnalo se pouštět do toho nepohodlí znovu a znovu. Přistihuju se, že si už po chvilce v cíli říkám, že se na tu Silvu za 14 dní nefalšované těším. Bude to velká neznámá, opravdu dlouhý výlet, ale to je možná to lákavé trochu toho neznáma v sobě zas mít příležitost odkrýt..