pátek 18. dubna 2014

Jen já, lesní ticho a...AC/DC

Na 16km Brdské asfaltové stezky (BAS50) dobíhám kamaráda, kterého jsem ještě nikdy nedoběhl. Ten nevěřícně valí oči a říká "Máš asi dobrou muziku!" Žádný máš dobrou formu, máš dost naběháno, prostě dobrou muziku. Zajímavý je, že tomuto módnímu trendu nošení sluchátek jsem moc nepodlehl, spíše mě baví poslouchat co se děje okolo, útržky hovorů a vůbec to všeobecné ševelení kolem. Zkusil jsem sice Murakamiho oblíbenou kapelu Lovin´ Spoonful, ale nijak mě to neoslovilo. Zašpuntovat se do své zvukotěsné ulity svými sluchátky je jako z té reality úplně vystoupit a žít si něco jiného. Proč zrovna Brdská asfaltová mě k tomu vábí, těžko říct. Každopádně mám srovnání, už jsem to jednou zkusil. Před 2 lety jsem takto na BAS vyrazil s minimem naběhaných km zato s vypilovaným playlistem. Tady do toho mírného kopce dáme něco povzbudivého, třeba Vivaldiho se štěbetavými flétnami, tady to poběží samo z kopce, tak klidně pomalejší kus třeba že by nějaká píseň od Schuberta. No a tady před Kytínskou loukou na 45km pěkného rytmického Bacha, Golbergovské variace ideální...plánoval jsem tehdy doma u pc. Když mi pak tehdy od 40km vyklovávaly procítěné údery bachovských kladívek do hlavy díry, nenáviděl jsem Johanna z celého srdce a spílal mu nejhoršími přízvisky. Nohy se sotva vlekly, oči se zavíraly, tělo ochabovalo.

 

Letos to chce (s vědomím že těch naběhaných km moc nepřibylo) tedy hlavně jiný playlist říkám si a svěřuji tento náročný úkol mladé generaci. Teď se ukáží plody výchovy, buď to bude pomoc nebo pomsta za kruté dětství. Výsledek je pro mne opravdu ohromující. Totalitní vládci věděli jak ovládat pohyb masy údernými písněmi, já si v praxi vyzkouším jak hudba ovlivní pohyb jednotlivce. Hned za startem mě Arcade Fire připomene písní Wake Up, že odpočinek skončil, aby jí na nekonečné silnici vystřídala "No cars go". Osvědčené lehce popíkovské ELO mě táhne dál s písní Rock and Roll is King. Jen co se svěřuji bratranci že by to zas chtělo nějakou motivaci v podobě běžící růžové sukně před námi, zazní Xanadu a virtuální Olivia Newton John mě vede dále. Tahle Evil Woman mě vytáhne na brdský hřeben kde sice chvíli sprchne, ale píseň Mr.Blue Sky snadno přivolá slunečné počasí. Míjím neznámé i známé tváře a dalším úderným songem pátrám v paměti po Somebody That I Used To Know. Chvíli běžím sám s Johnym Cashem a jeho Desperadem, pak už melodickou linku přebírají na deset kilometrů Mňága se Žďorpem a snaží se mě uchlácholit tím že I Cesta Může Být Cíl a ať už Některé Otázky Si Prostě Nekladu. Přes všechen ten hudební optimismus mám krátkou krizi v táhlém kopci od Chouzavé a tam v lesním tichu zpěv veškerého ptákovstva přehluší AC/DC se svojí Highway To Hell. Kopec je to pekelný táhlý a tak ani tato vypalovačka tu únavu nevyžene. Musí tedy nastoupit The Boss velký Bruce aby mi připomněl že jsem právě dnes Born To Run a protáhne mě přes 45km. Pak už je to jak zpívají opět ELO Alright cíl se nezadržitelně blíží, poslední kopec si s Red Hot Chilli Pepper vyběhnu jen tak By The Way. V cíli ovšem velmi dobře cítím že zítra si vzpomenu zejména na píseň imaginárního Deweye Coxe Walk Hard.
Teď vlastně nevím jestli by dobrý playlist neměl být považován za nedovolený doping.
BAS50 4:43:59 spokojenost (Takže dobrý - Mňága a Ždorp).
Bubovy fotky   Digiho fotky

neděle 6. dubna 2014

Chvála nejen psům

Oč chmurněji jsem zakončil minulý zápis do pomyslného běžeckého blogodeníčku, o to veseleji mám chuť teď začít. Někdy stačí opravdu málo aby se ten náš pohled na svět vylepšil - trochu víc slunce, nebo i fajn písnička chycená z éteru, a samozřejmě spolehliví jsou v tomto směru vždycky lidi kolem. Jako spouštěcí mechanismus pro skvělou náladu může ovšem být i takový pes a to i tehdy když žádného nevlastníte. Honzovu Deri jsem zatím znal jen z obrázků a povídání, ale ta skutečnost fakt předčila všechna očekávání. Po fajnovém jarně odpoledním dýchánku v režii Slunéčka a 12HD (ještě jednou velký dík!), kdy jsme s paní Veverkovou obdivovali všechny zahradní vymoženosti a ochutnávali plody chladného sklepa jsem měl v plánu běžet ze Stodůlek domů. Trasa je to náramná. Zelený central park v návaznosti na Dalejské údolí, no místní jistě vědí. Že se Honza přidá jedna dvě bylo jasné, že doma nenechá Deri taky.


Řeknu vám, že ten pes mě tou svojí veselou náturou naprosto dostal. Milej, radostnej, prostě šťastnej že může vyrazit na běh. Běží páník, běží Deri, běžím já, Deri sleduje oba, nějak mě automaticky vzala do party a čeká když se opozdím, ostatní čoklíci jí nezajímají, pyšně si běží. A pak se ozve povel "Deri levá". Nechápu,  protože vlevo prostě nic není. Jak jen se mýlím! V mžiku se ocitáme na Los Alamos trailu, prudce nahoru, prudce dolů, a mě zaplavuje pocit neskutečné pohody, ten pes na mě opravdu nějak přenesl všechnu tu elementární radost, kterou překypoval. 12 se jen pod fousy usmívá protože tohle on už dávno ví a má vyzkoušené. To ten týden ale pěkně začíná, a co víc bude i pěkně pokračovat. Chystá se totiž další tajné slavení tentokrát Liščí narozeniny.

Foto zapůjčené z Digiho alba na rajčeti.
Protože stran konspirace všechno máme už z ledna nachozené, tak stačí tentokrát ne 2000 ale jen pár konspiračních mailů a už to jede. Bylo by vlastně docela pěkný si nějakou tou oslavičkou zpříjemnit každý prostředek týdne. Odkaz na Digiho fotoalbum napoví, že se to - jak jinak - velmi povedlo, i slečna servírka byla z tohoto zoospolku u vytržení a i když jsme si zrovna nic neobjednávali tak stála u stolu a jen říkala "To je neskutečný vás jenom tak poslouchat". Pravda nevím, jestli to byla jako poklona nebo právě naopak. Skupina, která se častuje zvířecími tituly a mluví o 60 až 100km bězích musí pro nezasvěceného působit nezvykle. Přestože jsem žádné narozeniny neměl, odcházím také obdarován jednou skvostnou  plastovou Veverkou, Kindervejcem s překvapením a co víc 2 čísly na pražský 1/2 maraton. 12Jr onemocněl a tak plánovaný běh otce se synem 2HH vypadá nahnutě. Když kouknu do sdíleného Veverkovského kalendáře a na sobotu na mne vyskočí "1/2Maraton - neběžím vedu syna" napadne mne že bych tentokráte zase já mohl zaskočit jako Veverka náhradní a spolu se synem toto generační mysterium podstoupit. No další důvod k radosti, k prima běhu, prostě nádhera. Běžet inkognito mezi 9000 lidmi je ale náročný úkol a tak je potřeba vymyslet řádný převlek.

A tak si tedy běžíme, povídáme, kocháme se a je z toho kilometrový rekord pro synka a ironické poznámky kamarádů k našemu dosaženému času. To byl prostě plantážníci běh náhradní, rodinný a společenský, nikoli závodní. A vlastně i pěkný trenink na nadcházející Brdskou stezku, která už klepe na dveře. To nám to jaro i s tím počátečním ještědským sněhem nakonec stejně pěkně začíná.
P.S. Aktualita COM - další okoloběh je plánován na 1.5.2014 - volný čtvrtek, tentokrát okolo Kladna. Informace, gpx i zajímavosti trasy průběžně dodám pod hlavičkou aktualit.