Nedá se nic dělat, je potřeba se zakousnout do kyselého jablka a udělat si trochu pořádek v neúspěších letošního roku. Pravděpodobnost vylepšení skore setrvale klesá spolu s krátícím se časem do konce roku a a nadcházejícím hnusným počasím a tak místo výběhu do deště si raději do deníčku něco zapíšu.
Takových pěkných plánů a tak mizerná realizace. Další rok prošvihnutá kvalifikace na WSER který si tak už nejspíše definitivně v tomto životě škrtám a tu pomyslnou ultra třešinku v podobě zaběhnuté 100m si zkusím splnit někde na domácí půdě. Ale zase abych to neviděl tak pesimisticky. Hodně bylo DNS, i ten DNF, ale taky nějaké ty DS, běžkování ve stopě Gustava Vasy se vyvedlo na jedničku, na jarním Šutru jsem konečně prolomil pro mě magickou linii 6 hodin a i jedna vcelku důstojná i když zas o něco pomalejší stovečka v podobě Baroka padla. Ale teď k těm neúspěchům abych od toho samou sebechválou neutekl...
GGUT - když na něj vzpomenu je mi ještě teď zima. Takhle jsem nevykosil snad nikdy. Páteční ráno před startem je ovšem parádní, takže dojde i na optimistickou fotografii před "Finishem", který věříme že někdy během neděle uvidíme.
Večer před startem si tak sedím na balkóně v Niedernsilu, průtrž mračen, hromy blesky, z hor není vidět nic, jsem v klidu to prostě MUSEJ zrušit, do tohoto přece nemohou nikoho pustit. Pustili... a tak spolu s T-Birdem, který se letošní léto rozhodl skončit se silničními ultraběhy a vyrazit do hor, do těch hor vyrážíme. Před námi 110km do dálky a 6,5km do výšky, leje neskutečně, ale prý někdy v noci přestane utěšujeme se. Světla Kaprunu mizí za námi a cesta se pomalu mění na bahnitou pěšinku směrem k přehradě Moserboden. Rád bych něco vyfotil, ale třesavka mi nedovolí vyndat telefon z kapsy. Nevadí, na první stanici na Rudolfce se dám do pořádku. Cesta kolem přehrady často mizí v několika rozvodněných přítocích, které hučí někam do hloubky. Čelovky osvětlují nešťastníky, kteří se nejprve opatrně, snaží tok překročit (už dávno ne) suchou nohou, později již lehce hystericky skáčou do proudu hlava nehlava jen už to mít za sebou. Občas je tu i úzká lávka nad hučící řekou, posvítit, soustředit se na rovnováhu, nezmatkovat a přejít, uff, je to za mnou. Začíná pořádné stoupání po kamenech k sedlu Kapruner Torl. S Petrem jsme se poztráceli tak se snad uvidíme na té Rudolfce. Rád bych si něco oblíknul navíc, ale ten třes už mi ani nedovoluje sundat batoh. Nic, vydržím, už jsem na sedle, dole bude tepleji, a na Rudolfce bude krásně, dám se dohromady a pak to posviští. Další hodina v háji a Rudolfka pořád nikde. A zas ty řeky a šikmé trávy a nekonečný déšť. Na kopci před stanicí se několik krav diví kdo je to tu budí. Rudolfka zde, konečně, třesu se neskutečně, ale triko v batohu je suchý, folie hřeje, času dost, můžu tu být hodinu dvě, dám se do kupy, pořádně najím, pak je to kousek do sedýlka a už jen z kopce až na půlku a pak se uvidí. Vlídná obsluha stanice mě vybaví další folií, třesavka ustává super.
Vyplením občerstvovačku, vlídná obsluha mi nabídne spodní ještě teplejší místnost, skvělé, skvělé, za chvilku budu moct vyrazit. Přibíhá Petr, rád by něco řekl, ale ehm ta třesavka... Vlídná obsluha ho vybídne do spodní krásně teplé místnosti, já už jsem fit, takže T-birdovi donesu čaj, vyměním čelenku, uf je nějaká červená. Petr hlásí, že si rozbil hlavu, ale že to je ok. Vlídná obsluha se nás zeptá na startovní číslo. No tak jo, tak děkuju bylo u vás pěkně, já jsem cajk a zas bych teda vyrazil. Ale no tak říká vlídná obsluha, dej mi raději ten čip z boty a běž se ještě zahřát. Ne dobrý už jsem ready vyrazit. Vlídná obsluha s úsměvem pohřbí všechny naděje na další postup. Já tu velím a ty už nikam nepůjdeš, dál tě nepustím, máš těžkou hypotermii. Jak hypotermii, jsem ok, jdu prostě dál na vlastní odpovědnost. Cvak, čip mizí v kapse lékaře stanice, diskuze je prostě marná, tady končí na 30km náš GGUT. Tak to máme první wser kvalifikace v háji. Čekáme na lanovku a bus odveze všechny padlé zpět na start. Počasí se lepší, vylézá slunce a může začít prima rodinná dovolená - ve stopě GGUTu, a s večerní dánskou kinematografií ve Stube u Gasnerů. Petr se rozhoduje, že tomu silničnímu běhu dá raději přeci jen ještě šanci...a měsíc poté vystřihne Spartathlon desátý v cíli.