Kde teče Šťoura

Tam, kde teče Šťoura
Veverka se courá
a když není zbytí
ulevi mu….
touto infantilní údernou rýmovačkou hned zostra na začátku splňuji bez bližších podrobností nepsané pravidlo, že v opravdovém zápisku z ultra nesmí chybět alespoň jedna šavlička - jedná se o krátké pojednání o dětstkém ultra, proto ta zdrobělinka. SVP50, neboli Stour Valley Path Ultra, vede ve své plnotučné 100k verzi podél celého jejího toku až ke vzdutí do Severniho more. Šťouru jsme objevili již dříve, jako pěknou výletní exploraci do sousedního hrabství Suffolk – to když už vás všechna ta essexská pole a roviny omrzí. Po navigačně komplikovanějším extempore narativního běhu ve Writtle, jsem se těšil na dobře značenou trať, podpořenou přesným gpx, konečně běží se kolem řeky kde by tak asi měl člověk bloudit že jo. Krajina je to fakt malebná, není divu, že tu Gainsborough a Constable věčne něco malovali.

Flatford Mill od Constabla

 Moc se toho taky v té krajině ani nezměnilo. Oproti minulým časům zjevně ubylo pasáčků a, kolářů, počet koňů a ovcí zůstavá přibližně stejný, stejně tak volů, však v krajině 21 století se objevila nová lidská kategorie člověk turista a každý rok druhý srpnový víkend pak zcela specifická kategorie člověk ultraběžec, který dobrovolně redukuje krajinu se kterou se mistři štětce patlali měsíce na pár občerstvovaček a uběhnuté kilometry a výsledný čas. Statečnější stovkaři vyrážejí z Newmarket, opatrnější padesátnici pak ze Sudbury. Vzpomenutí na nehynoucí T-Birdovu hlášku pro Dunerunnerku na GGUT "Má to už JEN 25km do kopce a pak už JEN 25km z kopce" mi dává křídla, je to prostě dneska fakt jenom pade. Sotva se stačím vyfotit s dámskou skupinou Ridge runners a sezobnout pár ostružin už se houf běhačů vine podél vody směr moře.

Běžím v klidu, Garmin je se mnou spokojený, já s ním také, protože málokdo vám v 50+ řekne, že váš fitness věk je 20...lakuje mě jasně, ale potěší to... S pocitem dvacátníka a s vědomím, že dnes budu zcela jistě v cíli první z reprezentace ČR to se to taky panečku běží. Ovšem až do té doby, než mne na trati předběhne svižný Japonec. Tak pozor, tady končí legrace a nastupuje národní hrdost, japonské družstvo dnes musí zcela jistě skončit daleko za družstvem českým! Tak uteče 25km, do kopce já z kopce on, až ho nakonec uvařím a nechávám na občerstvovačce odpočívat.

Tohle se neomrzí

Z řeky toho moc nevidíme, trasa vede mnohokrát z údolí na kopec a zpět, zas ty pole a louky a zavírání branek a dávání přednost a všechna ta místní specifika, až po 45km nastává ta nejhezčí pasáž od Deadham k Flatford Mill, kterou tak krásně výše zmínění umělci zachytili olejem. Ještě párkrát zabloudím, ale cíl je tady a s ním i chuť, že bych k těm padesáti ještě klidně rád něco přidal. Dobré to znamení. Tak příští rok dá-li Pámbu tu stovku!

Stour