Ve svém virtuálním deníčku jsem koukám velmi - více jak o rok - pozadu. Ne že by snad nic za ten rok nebylo hodno alespoň malého záznamu, ale zážitková inflace v kyberprostoru poslední roky velmi narůstá, stejně tak i množství lidí, kteří získali dojem, že světu mají co říci, byť by to bylo jen to, co si kde dali k obědu a tak se čím dál častěji zamýšlím, co vůbec zaznamenat a co nestojí za to. Ale nakonec se přeci jen pokusím v čase vrátit a zaznamenat postupně nějaké akcičky. A abych postupoval chronologicky vrátím se k minulému létu, kdy jsem se zdecimován rodinným otřesem trochu nutil do plánování nějakého chození po kopcích. Zas ale pro nás ještě cesta nekončí a trochu již zprofanované rčení, že cesta je cíl, je dobré občas vyzkoušet v praxi, aby forma neztrácela obsah. A tak jsme po GR221 v 2023 na Mallorce zase našli další kus CESTY a to Sentiero Italia. Velmi důstojná trasa vedoucí přes celou Itálii na Sicílii a Sardinii má přes 7000km. Začíná v západních Alpách u hranice s Francií, vede po hřebenech Alp přes Apeniny a končí na severu Sardinie. Co z toho ale vybrat když nemáte půl roku volna ale jen 10 dní. Volba padla na Sardinii a i z té pro září 2024 jen malý úsek cca 150 km. A příští rok třeba možná další kus.
Itinerář jsme tedy zaměřili na úsek z města Callangianus do Orosei na pobřeží s dobrou dostupností z a zpět na letiště v Olbii. Cesta vede vnitrozemím, turisticky opomíjeném, což ovšem taky znamená, že jinak než italsky se zde domluvit zdá se nedá. A chabá slovní zásoba v podobě "dobrý den, děkuji tisíckrát a kapučíno ledy příliš neprolomí. Před pár lety jsem se poškleboval synkům kteří se na cestě po Rusku chtěli domlouvat anglicky a německy. "To jste se předtím nenaučili ani pár slov rusky?" Nyní mi karma vrátila úder plnou silou. Capisco capisco? Ne fakt nerozumím nic vůbec nic. Na druhou stranu vnitrozemí je pusté, nikoho v horách nepotkáte. Stoupáme tedy z Callangiana korkovými lesy do hor k Monte Biancu, kde by měla být voda a jeskyně na první bivak.
 |
| Bydlení v jeskyni pod Monte Biancu |
Zdroje vody jsou ostatně hlavní orientační body při plánování, není jich mnoho a ne všechny fungují. Chůze vnitrozemím je jak chůze po dávném mořském dně, různě vysoké skalky, neprostupné houštiny různých křovisek, občas staré rozvalené obydlí snad pastevců snad i těch pověstných sardských banditů, kdo ví. Cesta je značená proměnlivě, občas bylo její vytyčení asi problematické, neboť celý ostrov je v soukromých rukou a nikdo z majitelů pozemků asi nechtěl aby se mu na pastvinách promedádovali trekeři. Ostatně psi za ploty to dávají jasně najevo. Někdy je to tak cesta mezi drátěnými zábranami, většinou ale volnou krajinou vpředu pohoří Gennargentu a po straně v dálce moře.
 |
| Brod na řece Mannu di Berchidda |
Celou dobu se míjíme a znovu potkáváme s německým hobo z Kostnice. Skoro našinec, když zná Jana Husa. Jde to celé ze severu na jih, nepospíchá, má času kolik chce, stále stejná kostkovaná košile a místo hůlek dva klacky z olše. Vaří jen na ohni a tak nám věnuje plynový vařič, který nechce tahat. Je to tedy kontrast! Vystreslý křeček z Prahy, který má týden dovolené a je ještě víc ve stresu z toho aby ji využil účelně a naprosto vyklidněný hobo, který prostě půjde tak dlouho až dojde do cíle. Je to nakažlivé a po pár dnech už taky najedeme na poutní rytmus, spát se dá vlastně skoro kdekoli, voda špagety, kečup a sýr, když je po cestě bar i tak to cappuccino, když je řeka tak očista, když není tak špína.
 |
| Hobo Winni nabízí svezení |
Výletník je tu jev asi opravdu vzácný, a tak jsme před kaplí sv. Františka konfrontováni s místními farníky, kteří jak velí náboženský obyčej musí poutníka pohostit i kdyby náhodou nechtěl. Ale což o to, to on zase po celodenní chůzi chce. Navíc zde probíhá příprava na Františkův svátek. A tak jsme vtaženi do jakési místnosti se smetáky a jsou nám nabízeny všemožné pochutiny. Platba pouze sv. Františkovi, jinak by se hněval. Cílem je kromě té cesty i moře, které je už na dohled. Posledních pár km se nablížíme busem, což zní jednoduše, ale tady nikdy člověk neví kdy bus pojede, jestli zastaví kde má a v jakém směru. Pobřeží po sezóně je vylidněné, takže poslední šance na vyklidnění než zase začne ten pražský kolotoč.
 |
| Stan Durston s obyvatelkou |
 |
| Mariin pramen |
 |
| Moře na dohled |
 |
| La Caletta |
9/2024 - SIS - Callangianus - St Anna
7 etap, 136km
