Nemůžu si pomoct první letošní okoloběh byl ve znamení kontrastů a paradoxů. Začalo to hned ráno. Přijde vám normální aby člověk 8. února přemýšlel jestli poběží v krátkých nebo dlouhých kalhotách? Venku jak na jaře, globální oteplení. Setkáme se na radotínském nádraží přesně v 10:10, vrchní okoloběžník Pavel nás zavede na začátek trasy u kostelíka a už si to šineme k Černošicům. Užíváme společenského rozměru, slunce pálí, cyklisté to pálí, my to pálíme i když o něco pomaleji. Radotínská trasa je plná kontrastů - chvilku běžíte mezi honosnými sídly, pak ostrý střih a jste po kotníky v bahně v brázdě od koní.
|
Před seběhem do údolí s mlýny |
Chvilku se trápíme v oranici až v údolí mlýnů přijde další střih. Teplota klesá o 8 stupňů a bahno střídá zmrzlý sníh. A aby těch kontrastů nebylo málo, když už zas vyběhneme na kopec v místech kde byste spíše čekali, že se na obzoru prerie objeví nějaký kovboj na koni, objeví se obrovský komplex cementárny, který se sem ale fakt nehodí. Bohužel je tu a nezbývá než tento fakt přijmout. Jak náš průvodce krajinou vysvětluje, bez cementárny by nebyl ani Radotín, sídlo které původně právě v okolí tohoto kolosu začalo vyrůstat. Elektrony bzučící chrám bohyně Elektry mezi poli už mě pak ani nepřekvapí.
|
U Kalinova mlýna |
|
Pavel v prérii s cementárnou |
|
Chrám bohyně Elektry i s věřícími |
Míjíme snad nejparadoxnější turistický rozcestník "Pražský okruh", to je tedy místo kam si člověk opravdu jen tak na výlet nevyrazí. Stojíte přesně nad 4 proudovým dálničním okruhem, který jako zahnutý jazyk míří do chřtánu tunelu. Další pěkný tentokrát technický paradox dnešního dne si dopřejeme při běhu krásnou asfaltovou komunikací, obdařenou všemi značkami, pruhy i protihlukovými barierami, jen je do ní z neznámého důvodu zákaz vjezdu. Proč, to ví zřejmě jen nějaký referent dopravního odboru. Zřejmě chybí označený přechod pro ropuchu. K tubusu tunelu se ovšem chystáme i my abychom si vychutnali další krajinový kontrast. Na trávě hned u vyústění tunelového tubusu na radotínským údolím, vrcholného to technického výdobytku civilizace se pasou ovce, dokonce musíme přeskočit jejich zavřenou ohradu. Běh chrámem rychlosti jak Pavel nazval rovnou lajnu mezi mostními pilíři už je taková industriální třešnička na dortu, i když o rychlosti už se v našem podání po technicky náročné trase nedá moc mluvit.
|
Pavlův rychlostní chrám a družstvo modrých |
Před odbočkou na nádraží nás opouští Roman s Honzou, který už má nejvyšší čas aby stihnul další běžecký program na Dívčích hradech. Míru pohostinnosti místního restaurantu Amigos už tedy hodnotíme jen s Pavlem, Tomášem a dnes jedinou členkou ženského družstva Stázkou. Zde si dovolím použít známého triku bulvárních časopisů a pro zvýšení čtivosti zařazuji fotografii dámských nohou.
Tomáš, který na sraz v Radotíně doběhl ráno z Kobylis (pěkných 44km do deníčku, smekám), vyráží na vlak a neví že tak přichází o alimentační hřeb a další paradox dnešního dne - retro kavárnu "Pelíšek". Z 21 století se ocitáme v 60 letech století minulého, přenoska gramofonu rychlostí 45, brousí starou LP s Pilarkou, artefakty věrné, jen ten štrůdl i kafe jsou zatraceně dobré a současné.
|
Reklamní okénko pro kavárnu Pelíšek |
Tak krásný okoloběh s přáteli a tak splendidní gastropauza to se snad dá oslavit (paradoxně) zas jen během. Zamávám zbylým členům družstva a nabitý dojmy z krásně povedeného radotínského okoloběhu šinu si to ku Praze. Jen ty medaile jsem vám dříve odloučení oběžníci dát zapomněl, táhnu je celou cestu na zádech a pak taková chyba v koncovce! Takže je máte u mne příští týden k vyzvednutí, upeču čerstvé, jsou k sežrání! Závěrem velké poděkování všem obíhajícím a zejména Pavlovi za nevšední péči při trasování a odborný výklad po cestě. Nemělo to chybu a to jsem vám určitě nepopsal všechno..
Ať vám (nám) to stále tak pěkně (okolo)běhá jako dnes!
Třeba zrovna příští týden okolo Berouna (v 10:10 na nádraží)
8.2.2014 Okolo Radotína 24km