Zavřete oči - POP přichází

To se tak někdy povede kouzlo nechtěného. Vznik spolku přátel trailového běhu I Think Beer v sobě nese jedno velmi zajímavé prvenství, aniž bychom to tušili. Vznikl vlastně tak trochu náhodou, prostě shoda okolností, pár lidí se sešlo v jednu chvíli na tom pravém místě (v hospodě U Sádlů u piva) a tak je to bavilo, že se tomuto počínání rozhodli dát nějaký řád, klub nazvali, vybavili symboly, vzniklo klubové desatero, klubové oblečení, má svou ředitelku, prostě ta "sekta" jak už psal H12. No a  aby tomu holdování pivu dali nějaký ušlechtilý rozměr, zaštítili se zdraví prospěšnou aktivitou - během. Aniž jsme tušili, povedlo se nám velmi pravděpodobně jedno pěkné české prvenství - vznikl tak pravý český Hash club. Ještě do minuléto týdne jsem netušil co to je, ale jeden z běžců při maratonu na jihu Anglie tak okomentoval můj klubový dres, na kterém svítí ITB. Ta pravá definice Hash klubů, kterých je plno hlavně za mořem a za kanálem je "Drinking club with running problem" no není to dokonalý?

Vzniklo samovolně něco co už je dávno vymyšlené aniž bychom to tušili (tedy já to netušil, abych byl přesný). Ta historie vzniku je taky naprosto výborná, stejně jako vznik názvu. Britští koloniální vojáci v roce 1938 v Kuala Lumpur si vymysleli, že budou každé pondělí chodit běhat aby vyběhali kocovinu z proběhlého víkendu. Protože tak různě běhali a bloudili po městě a hledali se navzájem a taky tu hospodu kde mohou skončit, asi jim to připomnělo sport hashing - hare chasing. Zající připraví trasu a psi je následují. Trasa nemá pevný cíl ani start, účastníci se přidávají na úseky které chtějí, odpojují se kde chtějí. Každý takový hash run pak - trochu opačně než byla původní koncepce otců zakladatelů - končí samozřejmě v té hospodě. Nepřipomíná vám to náhodou naše okoloběhy? Ten pražský - hounds se připojují a odpojují, a skupinka zajíců to táhne až do konce aby se pak všichni sešli v hospodě, liberecký taky dva starty, jedna hospoda. Cíl hospoda, prostředek k jejímu dosažení běh, prostě jasná diagnóza pijáckého spolku s běžeckým problémem.. Tak si myslím, a nesměle to tu navrhuji, že když už to takto do sebe pěkně zapadá, povánoční oběh Prahy by třeba mohl být letos takovým hash během. Mnoho startů, jeden cíl - dobrá hospoda s dobrým pivem,  Aniž bych tušil, že by to mohlo mít takové pěkné ideové pozadí, na POP2 si stejně myslím už od nultého ročníku. odezva byla tehdy kladná proč to tedy nezkusit zopakovat.

POP2 tedy opět přichází a to v sobotu 27.12. 2014 v 6:45

Trasa zůstává s malými obměnami stejná jako minulý rok, jen start a cíl bude trochu pozměněn. Partyzánská okupace nemocnice bude tentokrát nahrazena opatrným obsazením sportoviště Hamr Braník. Zde ovšem nastane ta pravá partyzánština. Protože sportoviště je určeno pro plážový volejbal či tenis, bude nutné pro hladký a tajný příchod se vybavit nějakými partyzánskými mimikry, např tenisovou či badmintonovou raketou, případně přijít rovnou v trenkách a bos, jako že na pláž. Kdo bude z objektu vykázán, převléká se venku, těžký život partyzána..
Již v předstihu dávám k dispozici odkazy na stránky, jak je znáte z okoloběhů, budu průběžně aktualizovat. Gpx trasa je reálná z minulého roku s malou změnou vzhledem k místě startu. Itinerář a zajímavosti na trase postupně doznají nějaké aktualizace. Cílová hospoda to je zatím téma, na Hamru je otevřeno do 23 hod, čili nějaké občerstvení v cíli je možné, ale není to zas na pěkné posezení, čili to ještě upřesním hash run bez hospody to samozřejmě nejde..

Přihláška   Itinerář   Zajímavosti na trase   GPX

26,2 aneb maraton po anglicku

Běhá se tady každý týden někde něco tak proč právě Beachy Head Maraton na jižním pobřeží? Před lety vedl můj první výlet v Anglii právě do těchto končin. Z trochu již nudných polí Essexu jsem potřeboval vyrazit někam do zeleně, tak jsem v autoatlasu našel nejbližší zelené místo a jelo se. Tradičně vlakem, busem, pěšky, je to to trochu zprofanované anglické pobřeží s bílými cliffy, ale když to vidíte naživo.. no husí kůže, slza v oku. To jsem vlastně ještě moc neběhal, 3km byla událost týdne a tak když jsem na výletě viděl lehce zdevastované jedince s hadičkami u pusy (úplně náhodou jsem se vypravil zrovna v čase maratonu), říkal jsem si že to je ale divný sport, tomu se věnovat nebudu. O šest let později vyrážím zase na jih abych se s těmi 2000 divných lidí vydal na trasu BHM v Eastbourne, Od moře fouká, Celsius hlásí pěkných 7 stupňů, není to úplně přívětivé ráno pro kontinentálního evropana, ale ostrované jsou jak pominutí, jak je krásně a poslušně se řadí do front určených k tomu či k tomu. Že bude fronta na toalety je před závodem jasná věc, ovšem že bude rozdělena na "urinals" a "anals" to se asi vidí jen zde. Startuje se do prudkého kopce, který díky bahnu je nutné zdolat částečně po čtyřech, začíná to tedy zostra, Od začátku je ale tak trochu jasné že více než "Race" to bude tak trochu "Event"

Celou trať jen sleduju okolí, malé anglické etudy, které prostě jinde nezažijete. Na druhé míli stojí ve svahu skotský dudák a hraje, běžci se zastavují, zatleskají a běží se dál. Přátelé lezci znají jak pěkně klouže mokrý vápenec. Rozemelte vápenec na prášek, přidejte něco ovčího trusu a trávy, dobře zalejte vodou a máte dokonalou představu o povrchu trati. V lednu jsem tu psal o oběhu Chelmsfordu a myslel jsem si jak to nebylo strašný, nyní vidím že to je místní norma. Ostrované to odbývají lakonickým "Trochu to klouže". Volný průchod krajinou tu neznají, private land je takřka svatý pojem, po celé trati je tedy plno ohrad s vrátky, které je třeba překonat. Ovšem jak jinak než po anglicku. "Gentlemani mohli byste prosím chvilku počkat než tady madam přeleze tu ohradu" zahlásí steward na trati. "A tady prosím je to opravdu kluzké a úzké, musíte gentlemani po jednom". A tak jsme tak trochu pořád ve frontě, před můstkem, před ohradou, na občerstvovačce, čekáme až projde turistický oddíl na výletě, po cestě jsme povzbuzováni poplácáváni, všichni zdraví, děkují, dávají přednost, čekají, čím mě ti ostrované ještě překvapí. Proběh městečkěm je událost, lidi vylézají z hospod zdraví se mezi sebou s běžci a když vykoukne slunce z mraků zazpívají sborem "Here comes the sun". Já v tu chvíli zapomínám na svoje tělesné diskomforty, které mě trápí od startu, prostě se poddám tomu ostrovnímu rytmu, chvilku povídám s chlapíkem kterého zaujal můj dres (ano já dnes reprezentuji ČR, přestože mne Veverka Sudetský poučil, že triko je jen do hospody), "Co to je za klub ithinkbeer?" ptá se okoloběžící? Ale takový spolek přátel trailového běhu, povídám. "Aha takový pivní klub se zájmem o běh ne?" Myslím, že to anglán docela trefil ne?

Na 18 míli ovšem mě zas ostrované dostanou u občerstvovačky, kde zaslechu následující hovor: "Sir dáte si čaj nebo kávu? A je ten čaj opravdový? Samozřejmě! Chcete s mékem, cukr jeden či dva? Promiňtě ještě obsloužím tady toho gentlemana před vámi". K tomu hraje kapela a já mám strašnou chuť si sednout do toho bahna, popíjet ten čaj s mlíkem a zůstat tady napořád. Ale ještě 8 mil, pokračujeme do schodů, konečně se blížíme k moři a začíná stezka po útesech, výhledy sice skvělé, ale běžet se tu moc nedá, prudce nahoru a prudce dolů, a poslední prudký seběh do cíle. Jak že to je ta ultra průpovídka? 26,2 to zní jako občerstvovačka.. Ale já jsem dnes hodně rád, že už pokračovat nikam nemusím. A tak si stoupnu zase do fronty kde je napsáno "Vstup jen s medailí" a čekám až mi školní kuchařky naloží něco jídla. Snad už mě angláni toho pozitivna ušetří. "Je tu místo madam?" "Ano ale trochu zapáchám jestli Vám to sire nevadí"
Ach vy anglání, vy mi dáváte, však já si vás zase v pondělí nakrájím (s láskou samozřejmě) na kostičky...  
Časem se ani nechlubím ani pod 5 hodin jsem to nedal, ale prostě nemůžu mít všechno, třeba to zas příště bude lepší..