26,2 aneb maraton po anglicku

Běhá se tady každý týden někde něco tak proč právě Beachy Head Maraton na jižním pobřeží? Před lety vedl můj první výlet v Anglii právě do těchto končin. Z trochu již nudných polí Essexu jsem potřeboval vyrazit někam do zeleně, tak jsem v autoatlasu našel nejbližší zelené místo a jelo se. Tradičně vlakem, busem, pěšky, je to to trochu zprofanované anglické pobřeží s bílými cliffy, ale když to vidíte naživo.. no husí kůže, slza v oku. To jsem vlastně ještě moc neběhal, 3km byla událost týdne a tak když jsem na výletě viděl lehce zdevastované jedince s hadičkami u pusy (úplně náhodou jsem se vypravil zrovna v čase maratonu), říkal jsem si že to je ale divný sport, tomu se věnovat nebudu. O šest let později vyrážím zase na jih abych se s těmi 2000 divných lidí vydal na trasu BHM v Eastbourne, Od moře fouká, Celsius hlásí pěkných 7 stupňů, není to úplně přívětivé ráno pro kontinentálního evropana, ale ostrované jsou jak pominutí, jak je krásně a poslušně se řadí do front určených k tomu či k tomu. Že bude fronta na toalety je před závodem jasná věc, ovšem že bude rozdělena na "urinals" a "anals" to se asi vidí jen zde. Startuje se do prudkého kopce, který díky bahnu je nutné zdolat částečně po čtyřech, začíná to tedy zostra, Od začátku je ale tak trochu jasné že více než "Race" to bude tak trochu "Event"

Celou trať jen sleduju okolí, malé anglické etudy, které prostě jinde nezažijete. Na druhé míli stojí ve svahu skotský dudák a hraje, běžci se zastavují, zatleskají a běží se dál. Přátelé lezci znají jak pěkně klouže mokrý vápenec. Rozemelte vápenec na prášek, přidejte něco ovčího trusu a trávy, dobře zalejte vodou a máte dokonalou představu o povrchu trati. V lednu jsem tu psal o oběhu Chelmsfordu a myslel jsem si jak to nebylo strašný, nyní vidím že to je místní norma. Ostrované to odbývají lakonickým "Trochu to klouže". Volný průchod krajinou tu neznají, private land je takřka svatý pojem, po celé trati je tedy plno ohrad s vrátky, které je třeba překonat. Ovšem jak jinak než po anglicku. "Gentlemani mohli byste prosím chvilku počkat než tady madam přeleze tu ohradu" zahlásí steward na trati. "A tady prosím je to opravdu kluzké a úzké, musíte gentlemani po jednom". A tak jsme tak trochu pořád ve frontě, před můstkem, před ohradou, na občerstvovačce, čekáme až projde turistický oddíl na výletě, po cestě jsme povzbuzováni poplácáváni, všichni zdraví, děkují, dávají přednost, čekají, čím mě ti ostrované ještě překvapí. Proběh městečkěm je událost, lidi vylézají z hospod zdraví se mezi sebou s běžci a když vykoukne slunce z mraků zazpívají sborem "Here comes the sun". Já v tu chvíli zapomínám na svoje tělesné diskomforty, které mě trápí od startu, prostě se poddám tomu ostrovnímu rytmu, chvilku povídám s chlapíkem kterého zaujal můj dres (ano já dnes reprezentuji ČR, přestože mne Veverka Sudetský poučil, že triko je jen do hospody), "Co to je za klub ithinkbeer?" ptá se okoloběžící? Ale takový spolek přátel trailového běhu, povídám. "Aha takový pivní klub se zájmem o běh ne?" Myslím, že to anglán docela trefil ne?

Na 18 míli ovšem mě zas ostrované dostanou u občerstvovačky, kde zaslechu následující hovor: "Sir dáte si čaj nebo kávu? A je ten čaj opravdový? Samozřejmě! Chcete s mékem, cukr jeden či dva? Promiňtě ještě obsloužím tady toho gentlemana před vámi". K tomu hraje kapela a já mám strašnou chuť si sednout do toho bahna, popíjet ten čaj s mlíkem a zůstat tady napořád. Ale ještě 8 mil, pokračujeme do schodů, konečně se blížíme k moři a začíná stezka po útesech, výhledy sice skvělé, ale běžet se tu moc nedá, prudce nahoru a prudce dolů, a poslední prudký seběh do cíle. Jak že to je ta ultra průpovídka? 26,2 to zní jako občerstvovačka.. Ale já jsem dnes hodně rád, že už pokračovat nikam nemusím. A tak si stoupnu zase do fronty kde je napsáno "Vstup jen s medailí" a čekám až mi školní kuchařky naloží něco jídla. Snad už mě angláni toho pozitivna ušetří. "Je tu místo madam?" "Ano ale trochu zapáchám jestli Vám to sire nevadí"
Ach vy anglání, vy mi dáváte, však já si vás zase v pondělí nakrájím (s láskou samozřejmě) na kostičky...  
Časem se ani nechlubím ani pod 5 hodin jsem to nedal, ale prostě nemůžu mít všechno, třeba to zas příště bude lepší..