středa 13. července 2022

Zubatá má 4 zuby

 Takhle nějak by mohla začínat třeba dětská písnička Zubatá má 4 zuby, nepomohou pasti tuby, když je na tě vycení, tak je to zlé znamení. Ano, ano já vím, poněkud infantilní, mozkové buňky (a nejen ty) po prodělaném zubatém utrpení se jen pozvolna dávají dohromady. Kombinace kopců, terénu a hlavně horka nakonec byla opravdu smrtelná. Po ty kdo o Zubaté ještě neslyšeli, stejné jako já před pár měsíci, malá reklamní vsuvka. Tuto trasu jako individuální ultratrailovou výzvu vymyslel Lukáš Kekrt, kterému tímto zasílám velké poděkování za tento počin a přikládám ODKAZ , kde si lze vše potřebné nastudovat.


 Vše se odehrává na severní divočejší straně Jizerských hor v podobném formátu jako například již známé PVLH. Tj. zaregistrovat pokus, zaplatit symbolickou částku tvůrci a pak už jen vymýšlet jak se na lopatu sedá. Pojal jsem celou Zubatou jako test výstroje na plánovaný GGUT za 3 týdny, zabalil veškerou povinnou výbavu - jo opravdu jsem táhl v tom vedru teplou čepici, rukavice, lékárnu, gore bundu i kalhoty atd atd - do nového batohu a v 8.30 se postavil ke kostelu v Hejnicích na start. Před kostelem vrcholí přípravy na Hejnické slavnosti, stánkaři skládají své produkty a popíjejí první ranní pivo. Mě čeká první ranní kopec a tím je Ořešník. Pohled na hradbu Jizerek od Hejnic je opravdu majestátní jsou to úplně jiné hory než civilizovanýá strana od Liberece a Jablonce. Z hustě zarostlých kopců vykukují skály, dnes navíc vše přikrývá úplně modrá obloha. Tuším, že 10 hodinový limit bude napínavý, bude to chtít nebloudit a moc neodpočívat a nekochat se, teoreticky je to jasné, teď to jen převést do praxe. Ořešník je za mnou, sleduju pečlivě každý kámen, kterých je tu bezpočet, Štolpišská silnice je už přeci jen trochu úleva pro kotníky o silnici přes Krásnou Máří až pod Ptačí kupy ani nemluvě. Pak začíná průstup nekonečným borůvčím přes Holubník, od sedla směrem ke Sněžným věžičkám se k borůvkám přidávají i rozvodněné potoky a mokřiny. Reálně tu cesta žádná není a drahocené minuty tak nechtěně ztrácím při brodění a bloudění. Navigačně jednoznačně nejhorší část trasy, ale zas Kneippova terapie studenou vodou bude mít jistě pozitivní výsledky a taky absenci turistů lze vlastně brát jako bonus. 


Dřevěný chodníček z Černé hory nad všemi těmi mokřady je taková malá odměna, konečně lze zas chvilku běžet. Z Poledních kamenů přes Frýdlantské cimbuří a kamenitým krpálem dolů do Bílého potoka už je to ale zase jemné ladění rovnováhy na  kamenech. Ale dobrý, první zub Zubaté mám za sebou, limit zatím neohrožen, a tak neohroženě vzlínám zpět k Poledním kamenům a  Smědavské hoře po Richterově cestě. Tou se moc nechodí, je strmá, zarostlá a kamenitá, připadám si tu úplně ztracenej v divočině. Druhý zub se mi zakusuje do těla, k polívce na Smědavě je ještě daleko a borůvčí na hřebenu se zdá nekonečné. Smědava, 32km, půlka trasy, 5 hodin, limit na hraně, přesto vyhodnotím přestávku a polívku jako nezbytnou, seběh z druhého zubu zase dolů do Bílého potoka je přeci jen veselejší. Další dva zuby znamenají dvakrát cestu na nejvyšší kopec Jizerek - Smrk, nejprve ten polský Smrek a pak ten český. Kromě kopců žere sílu i slunce, nevynechám skoro žádný potok, aspoň že vody tu je tu po deštích všude dost. Každá pauza, každá chyba v navigaci, každé zamyšlení a přeběh odbočky však ubírají minutku po minutce, přesto pod čtvrtým zubem pořád ještě zbývají 2 hodinky na limit. 


Druhá cesta na Smrk mě ale úplně sejme. Slunce vypaluje zbytky tekutin z těla rychleji než bych chtěl, ty dva kilometry jdu přes hodinu a na vrcholu už je jasné, že 40 minut na těch 8,5km do cíle je prostě příliš málo. Uděláme se Zubatou aspoň dohodu, že když to stihnu pod 11 hodin, daruje mi další pokus o členství v "zubatém" klubu. Veškeré úsilí teď směřuje pouze k tomu se ve zdraví dostat dolů. Trasa vede spíše korytem než cestou, míjí single-tracky s mraky cyklistů o dopravní nehodu teda fakt nestojím. 
A tak konečně už sedím  před hejnickým kostelem, kolem hluk slavností, již lehce podnapilí občané si užívají svého chleba (tj. piva) a her, balím běžecká fidlátka, limit mi utekl o dlouhých 52 minut,  ale zase není to ani DNF ani DNS. Speciálním DNE - "did not escape" se nemůže pochlubit mnoho pokušitelů Zubaté, a dokončit cokoli je vlastně vždycky takové malé vítězství. 
Abych si ten "život od Zubaté navíc" zasloužil beru stopaře, manželé mého věku kterým ujel autobus, rozveselení ze slavností. 
"Aháá jo Vy jste tu byl běhat, no to já taky jako mladej běhal, ještě mám doma ty trenky na to, ale teď ke stáří to už jenom ty procházky, to víte mě už je pětapadesát"
"Máte recht, v pětapadesáti to chce už jenom ty procházky a moc se nepřepínat"

P.S. Večer před během mi přišla zpráva, že známý plzeňský histopatolog světového formátu O.H. zemřel. Jako již 30 let každé ráno běžel do práce a před vchodem do nemocnice padl na zem sťat kosou Zubaté. Bylo mu 54 let, a na své cestě za poznáním toho stihl jistě za mnoho životů. Nemohl jsem celou cestu ten příběh dostat z hlavy a marně přemýšlel proč Zubatá končí takhle aktivní a plodný život.       


        
22.7.2023. Návrat na Zubatou o rok později už byl optimističtější. Know how trasy udělalo své, počasí milosrdnější a tak jsem tentokrát zrychlil, vynechal všechny potenciální občerstvovačky, všechen proviant zabalil na záda, využil zvýšeného počtu červených krvinek z glocknerského ledovce a podtrženo sečteno - smrťáčkovi utekl. Na čtvrtém zubu - Smrku mi zbývala ještě hodina a půl do limitu a posledních 8,5km tedy už bylo spíše za odměnu a najisto. 63km, D+3000, 9:46 hod. Tak směle do dalšího doživotního běžeckého klubu!
  
        
 
    

10 komentářů:

  1. Zubatá jenom o 50 min!! To smekám!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda je, že 50 min je lepších než třeba 3 minuty, to tam také někteří mají. No budu muset znova, klub je klub :-)

      Vymazat
  2. Velky uklon... a pocta... Znalec Jizerek, no musim se potom pozeptat a treba (ted uz -- aspon v to verim -- myslim, ze vidim lepe a tak bych si nejake takove dobrodruzstvi vyzkousel. Drzim palce na GGUT! Bude to velky! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak ke znalectví mám daleko, ale Jizerky se neomrzej, tam můžu jezdit pořád..

      Vymazat
  3. No prodals to dobře, musím říct, mě těch deset hodin dost odrazuje, ale za pokus nic nedám, ne? Obzvlášť, když člověk opravdu neví, kdy se Zubatá zakousne do něj a kolik těch kopců do tý doby ještě stihneme přeběhat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to takový limit, kdy se nemusíš úplně strhat, ale na moc velký odpočívání to není. Příště zvolím hlavně příznivější počasí a lehčí výbavu!

      Vymazat
  4. No tak to mi budeš muset za pár dní ještě hodně povyprávět ... krásně napsaný, ale v tomhle příspěvku je víc otázek než odpovědí ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No kdyby se ti chtělo ještě v mezidobí po GGUTu do terénu tak tohle je dobrá možnost!

      Vymazat
  5. I přes DNE krásný výkon! A vypadá to moc pěkně a za bukem. Že bych se na podzim zase trochu rozběhal? Než mi bude těch 55. :) Advid

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-) Pro tebe opravdu za bukem, je fakt že na koloběžku to moc není..

      Vymazat