Chvála relaxace

Ty běžecké blogy... to se tak pořád člověk dozvídá kde kdo běžel, jak daleko, jak rychle, kam doběhl, případně kam až nedoběhl, kamarádi vám vystavují pod nos své kilometrické tabulky, tréninkové plány, závodní plány, bedny kde stáli..  Ale já se ptám: "Přátelé odpočíváte vy někdy vůbec?" I akční filmový hrdina přece musí spát a jíst, jen se to obvykle během filmu nedozvíme.
Slovo relaxace bylo u nás doma tak trochu tabu. Jako malému Veverkovi mi bylo vštěpováno že "únava a odpočinek je převlečená lenost". Pravda nějak jsem se s tím nakonec sžil a obtěžoval těmito slogany později jako velký Veverka i svou rodinu. Proto když jsem ženě navrhl že bychom mohli společný večer strávit saunováním, mysleli si všichni doma že jsem onemocněl nějakou duševní chorobou. I synové vzhlédli od svých screenů. "Opravdu jsi řekl sauna? Není to nějaký běžecký slang?" ptá se nedůvěřivě paní Veverková. "Ne" říkám, "jsem otevřen novým zážitkům", ale sám se v duchu trochu bojím, že tento nápad byl až příliš odvážný a že to bude nuda k nevydržení. A tak skutečně po pěkném výletě (průzkumném abych při budoucím oběhu Berouna nebloudil, ale to jen tak mezi námi běhouny) se vydáváme do jednoho známého pražského sauna city. Na poslední zážitek tohoto druhu mám nepěkné vzpomínky. Syn si při pádu na bělostné dlaždičky tehdy rozbil ústa takovým způsobem, že naše Adams family během chvilky vytvořila v klidném wellness centru scénu jak do filmu od Hitchcocka. Tehdy jsem se zařekl že už nikdy, prostě nikdy. Ale to ošemetné Nevermore...

Jsem tu poněkud dezorientovaný, v zabahněných botách z výletu stoupám před zrcadlem wellness na bílý kobereček, omylem vstupuji do dámských šaten, ale nakonec přeci jen už zabalen do prostěradla jsem tažen za uzel směr sauna city. Paní Veverková si nenechává ujít tuto příležitost - která se jak si myslí už nebude nikdy opakovat - a po vstupu do foyer mi říká tak aby to všichni okolo slyšeli: "Pěkně pozdrav a ne aby ses tu rozhlížel jako nějaký obšourník"! Slečny za barem se účastně usmívají. Ale už jsme v jednom ze stavení saunacity, a já po tomto stresovém začátku opravdu potřebuji tu relaxaci. Tak se poddávám vyhřívání, vnímám syčení žhavých kamenů i tlumené ševelení saunujících a s útržky jejich hovorů se nechávám pomalu přenést do minulosti a do dětství, tělo i mysl se uklidní, přemýšlím jestli jsem toto někdy vlastně vůbec zažil. Myšlenky vplouvají a odplouvají z mysli, probíhá něco jako defragmentace disku napadne mě. Zkrátka ta relaxace není ale vůbec nepříjemná. Sauna 2014 je určitě něco jiného než Sauna 1976, kdy 10 lidí více klepalo kosu než se hřálo pod jedním infrazářičem a pak nás postříkala bába v gumovkách hadicí. Celé to prostředí je neskutečně kultivované,  lidi se chovají decentně, přestože jich je hodně. V prostěradlech sedí u baru, či leží v lenoškách, žádný hluk, vše působí vlastně úplně přirozeně, nahota je to poslední co by tu člověka nějak excitovalo, a pohled na kolemjdoucí ladné křivky je pouze relaxačním bonusem. "Žiješ, není Ti špatně? ptá se starostlivě paní Veverková, když mě vidí snad poprvé v životě takto odpočívat a přináší od baru ovocný nápoj "Exotický polibek". Po třetím saunovém cyklu jsem již natolik tělesně i duševně zharmonizován, že se mi opravdu podlamují nohy. To je fakt ultrasauna říkám si, takhle jsem nebyl vyřízený snad po žádném sportování. Ale podtrženo sečteno, zážitek opravdu veskrze pozitivní, budu prostě občas odpočívat. Relaxaci, navíc s takovým estetickospolečenským rozměrem lze považovat snad až za kulturní zážitek.
A tak akční hrdinové všech filmů a běhů, mějte sebe a své klouby a nervy rádi a občas jim prostě dovolte orazit, oni ty kilometry vám určitě nikam neutečou.
P.S. Druhý den jsem ten důkladný odpočinek ale přeci jen šel raději trochu rozběhat, aby mi to snad nedejbože nezůstalo...