pondělí 24. března 2014

Až se Ještěd zeptá...

S tím běháním to teď není vůbec valný, ta slabá vůle ta pohodlnost, pořád nějaké výmluvy na práci, na rodinné kredity. Ale Liberec se nezadržitelně blíží a silueta Ještědu mi nedá spát. A co až se Ješted zeptá jak jsem trénoval kopce.. a že on se sakra zeptá. I když klidné spaní teď nemám z úplně jiného důvodu. Do kolen mě dostal Baldýnského článek v LN "Do Tater už nikdy, kečup iba k raňajkám, skibus nepremáva". Se zkušeností z předešlého víkendu mu musím trochu dát za pravdu. V Tatrách sice všechno nějak funguje, ale tak nějak jenom trochu, někdy ještě méně, někdy vůbec. Už jen to popradské nádraží, kde vás vlak rozespalého vyvrhne do stoky, proti které je Sherwood u pražského hlavního nádraží zámeckým parkem. Mátožné postavy metabolizující zbytky levného alkoholu, žebrající o nějaký cent, vše zavřené, jen hučící automat na kávu. Ale jezdíme sem pořád rádi, přestože jak píše v článku Baldýnský "nás Tatry nechtějí". Ale když je miluješ není co řešit, abych parafrázoval známý slogan. A tak zas míříme s kamarády na pár dní za trochou aktivního odpočinku. Počasí jarní, sněhu minimálně, už se vidím v nějaké sluncem zalité jižní stěně a večer u borovičky s horcom, i ty kopce vlastně takto nějaké natrénuju až se ten Ještěd zeptá. Výstup s plnou polní Studenou dolinou v sandálech je slibný začátek "Obsadené" hlásí chatař v poloprázdné chatě, když před polednem přicházíme. "Ale vždyť jste nám potvrdil rezervaci". Obsadené možte na povalu. Nevadí, když je miluješ... Za hodinku už ukusujeme cepíny žlab vedoucí na Východní slavkovskou věž. V sedle chvíli pozorujeme horolezce vracející se Vareškovým hřebenem ze Slavkovskému štítu a pak už spěcháme dolů na večeru. Slunce zapadá, nebe bez poskvrny a málo co nasvědčuje tomu že zítra bude vše ale úplně vše zcela jinak. Ráno sice ještě vylezeme sněhovým žlábkem do Studeného sedla, ale po hřebenu na Východní Vysokou už se nám v hustém sněžení a stále sílícím větru nechce. Radši valíme zpět k chatě a na povale pak celé dopoledne můžeme vést rokerské řeči, koukat se z okna na sílící vichřici a být rádi že nejsme venku.
 
Východní slavkovská věž

Je až zarážející jak pověstná teorie chaosu platí, řetězec mnoha událostí by stačilo někde náhodně  přerušit nebo i jen pozdržet a osudy by se mohly točit úplně jinak. V 17:00 pak jeden telefon způsobí, že se na svět budu koukat už pořád trochu jinýma očima. "Zraněný v lavině byli byste ochotní jít pomoct?" ptá se chatař. "Ano, jasně".. Po 5 hodinách se vracíme z vichřicí zmítané doliny  s fyzickými a psychickými silami úplně v koncích a stále nemůžeme uvěřit, že se TO opravdu stalo. Být svědkem smrti v horách, je kruté, vaše veškerá energie vydaná byla tak žalostně nicotná proti síle přírody.
Následující týden prostě nic nefunguje, psychosomatika pracuje na plné obrátky. Hlava ani tělo neposlouchá, nic nějak nemá cenu, vše se zdá zbytečný, nějaký oběh Liberce, na který jsem se ještě před pár dny neskutečně těšil, je mi (nerad to tu vůbec vyslovuji) úplně ukradený. Přesto jedu, třeba mě moji běžečtí přátelé přivedou na jiné myšlenky. Už od prvních kilometrů však vím, že to dnes asi nepůjde. Hlava neposlouchá nohy neposlouchaj, záda bolí a tak nějak v nich pořád mrazí. Dnes se mi prostě trpět ani běžet nechce, a zas vidět ten vířící sníh... To je ale jenom můj boj.
Ultraběžci potvrdili, že nějaká nepřízeň počasí je nemůže rozhodit. Jsem rád, že alespoň půlku trati jsem s vámi byl a velká poklona všem co v takovém pěkném jarním počasí vůbec vystrčili nos. Sněho-deštivé Jizerno se opravdu předvedlo, takhle tu ale umí občas být i většinu léta. Obzvláště smekám před dívčí Zoo sekcí, která startovala přímo do mlhy a vánice na Ještědu, o neskutečném výkonu Jany, která to absolvovala celé ani nemluvím. No a nemohu si odpustit velkou poklonu organizátorovi VS, který s nevšední (ovšem jemu vlastní) pečlivostí vše vymyslel, připravil, zapsal a zajistil. Mě ovšem nezbývá než se na liberecký okruh vrátit znovu v nějakém náhradním temínu. Neoběhnout svůj Geburtsstadt to prostě nejde. Napíšu vám sem pak o těch výhledech, které vám tentokrát Jizerské upřely a které by vám byl VS tak rád ukázal. Tentokrát zbylo bohužel vše na naši představivosti.
 
Tak támhle by byl vidět Ještěd a celá trasa
 
Jako tradičně se fotodokumentace opět ujali Bubo A Pavel Zámostný, odkazuju zde tedy na jejich archivy a přidávám obrázek který říká o akci asi vše. To že událost jistě světového významu (nepochybuji že to byla světová premiéra) zpracují literárně podrobně další bloggeři netřeba dodávat.
 
 
 
 

12 komentářů:

  1. Martine, jsou v životě události, které člověkem pořádně zalomcují. Jsem rád, že i přesto ti oběh Liberce nebyl "ukradený" a že jsi s námi běžel. Jestli půlku nebo celé, to je v konečném důsledku jedno. Hlavně jsi tam byl a myslím, že to mohu říci za všechny obíhače: "Rádi jsme tě viděli a běželi s tebou!"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak trochu jsem si myslel, že se ráno sejdem, zhodnotíme že počasí je příliš a do té hospody půjdeme rovnou. Ne tak tato ultrapartička, zrušit akci to nikoho nenapadlo. Fakt poklona, že jste to doběhli. Být ve spolku takto postižených je prostě radost.

      Vymazat
  2. Ode mne jen obdiv.. Samozrejme jsem na tvem proziravem rozhodnuti vydelal.. ziskal jsem dve naprosto luxusni housticky a rukavice, ktere zustaly suche temer dalsich 8 km..
    Jestli to jen trochu pujde, tak te na soukromem obehu podporim,,:)..Opet Pavel ukazal neskutecnou uroven planovani a tyloveho zajisteni. Byl to luxus.. MSF! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to ještě nevíš, že ty houstičky byly mazané olympijským máslem a geometricky přesnou dvojvrstvou loveckého. Tomu se žádný gel nevyrovná.

      Vymazat
    2. Srovnavat tuto mannu s nejakym gelem.. to bych si v zivote.. v zivote nedovolil..:)
      Housticky byly naprosto luxusni... Odpocni! MSF! 12:)

      Vymazat
  3. Protože to co jsi parde vydal minulý týden by energeticky stačilo tak na oběh Mexico City... A díky za to.
    Náhradní oběh jistě zvládneš, jen si trochu odpočiň :-) P.K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, zážitky sice mají být silné, ale některé by si člověk skoro i odpustil. Myslím že ještě dlouho bude o čem přemýšlet. A ty třeba ještě popřemýšlej o spoluabsolvování náhradního libereckého oběhu.

      Vymazat
  4. To vědět, přivezla bych ti Kinderüberraschung. To si kupuji vždy, když mám splín, třeba by ti to taky pomohlo. Drž se

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No byla to skvělá příležitost splíny vyběhat, někdy ty chemické reakce jedou bohužel jiným směrem. Aber Kinderüberaschung mit der Milkschokolade und Spielzeug to by sicher pomohlo. Určitě vezmi do Kladna i se solničkou..

      Vymazat
  5. A mně ses zdál nějaký zasmušilý..Moc držím palce, aby se psychosomatická jednota organismu vrátila do dočasně ztracené rovnováhy a běh zase začal přinášet potěšení :)

    OdpovědětVymazat
  6. Běh za to nemůže, ten je skvělej vždycky. Teším se, že psychosomatickou jednotu podpořím v běžecké hospodě lehkou alkoholovou fixací

    OdpovědětVymazat
  7. Vůbec jsem neměl ponětí ... drž se!

    OdpovědětVymazat