MUMifikace v sedmi dějstvích

Dějství nulté - 0km

Praha, pokojík v 1NP RD, 2 zavazadla, 5 bot, jedna chybí, zmatek.
Paralela s mumifikací mě napadla hned co jsem se poprvé dozvěděl, že cosi s názvem
MUM existuje. Po 7 dnech s téměř 300km v nohou to přece s člověkem nemůže dopadnout
příliš jinak. Jak jsme se učili v obecně patologii mumifikace je sucha nekróza tkáně za pomoci vzduchu a o tom že člověk bude dostatečně vysušen při pobíhání v letním odpoledni asi netřeba pochybovat. Nohy a nehtíky od nekrózy jistě nebudou daleko. Prostě samé lákavé vyhlídky. Pokusy kdy člověk dobrovolně podstupuje takovéto devastační aktivity mi připomíná takové ty jogínské kuriozitky kdy guru k cestě za osvícením zaleze do díry, kde nepřijímá potravu a postupně se vysouší, zmírá a splývá s vesmírem. Jako ostatně skoro vždy rozhodnutí něco podobného absolvovat přichází v pozávodni euforii, kdy strasti z nějaké delší pobíhací aktivity jsou již zapomenuty a v dohasínající endorfinove auře pak jedno kliknutí myší na tlačítko " Přihlásit" je tak snadné... Pozávodní euforie se po tak krásné akci jako byla loňská 10L700 dostavila v dostatečné míře a tak jen co Bubo tehdy zamumlal MUM, ozvalo se sborové JO!.  A tak "klik" stalo se a cesta zpět nevede a tak se teď s tím nerozumným krokem musím nějak srovnat. Když nepočítám krátké běžecké soustředění, které jsme před pár lety absolvovali s Pavlem z Radotina při precizní přípravě na první maratón, bude to moje první ryze běžecká dovolená (tj druhý stupeň - týden dovolené na akci iTB). Týden v běžecké rezervaci ve třídě ZŠ Lomnice na nafukovacím lehátku Gumotex. Co nemáš, musíš oželet, cos neuběhl za měsíc, naběháš teď za týden. Příprava je tak trochu velká neznámá, končiny za 100km ještě neprobádané a to jsem se ještě upsal k výzkumu a odběru tělesných tekutin po závodě abych se dozvěděl jak moc ty své tkáně během ničím.

Klub Mandragora, Korunní, Praha 3

Tak nezbývá než si nalít 2dcl Veverky (v lepších lokálech nalévají jak račte vidět na obrázku ovšem pod dozorem Honzyde - Johny Walkera), nasypat všechny věci do pytle a vyrazit směr Lomnice nad Popelkou. Špatně obrátka zpět, vyrazit směr Lomnice u Brna.

...................................................................................................................................................................

 Dějství první 43km
Pionýrský tábor Lomnice u Tišnova. Děcka se radostně ubytovávají a těší se na týden veselých her. Vedoucí dokonce dovolili ubytovat chlapce a děvčata dohromady.. Celý den pobíhají a lesem se ozývá zvonivý smích mládeže.
Takovou dovolenou byste si prostě nevymysleli. Je to total retro jak má být. Nafukovačka, pravda která se v noci nevyfukuje, ledová sprcha, na týden bude mým domovem 6 třída ZŠ. Křídou na tabuli si píšeme váhy, abychom nezkazili výzkum do kterého jsme zařazeni. Zase jsem nejtlustší ze třídy sakra. Pravda odběr krve pro výzkumné účely připomíná zabijačku či pokus na zvířeti, neb i na tento jednoduchý úkon je potřeba nějaká ta praxe. Já bych to celé nazval dovolená all inclusive. Stravování je potřeba stihnout v časovém limitu, protože hned po obědě vyjíždí autobus s pionýry, kteří si zaplatili hvězdicovité výlety. Tak například zítra jedeme do Boskovic a dnes jsme byli  na okružním výletě okolo Lomnice. Všichni mají tolik energie že celé odpoledne proběhali a zpět do školy se vraceli s veselou písničkou. Jsou zde i pionýři z NDR a Maďarska, jsme rádi že se jim v naší zemi líbí. Po tom celém dni každého bolí nohy, ale všichni se těšíme na další veselé zážitky.

Pionýr z MLR nastupuje ve větrovce

Zítra se bude tančit všude

V Čechách Sokolovna, zde Orlovna

.................................................................................................................................................................
Dějství druhé - 87km
Letní stacionář pro mládež se závislostními psychickými poruchami, Lomnice u Tišnova alias MUMuland. MUMuholky a MUMukluci, společně zahulíme, zapaříme, šlehni si proteinu, ne díky jedu raději v BCAA...
Kdybych měl jedním slovem shrnout dnešní den pak je to euforie. Endorfiny dělají opravdové divy. Jak jinak by bylo možné vysvětlit, že totálně stupidní píseň z 80 let Mumuland se stane hymnou naší školní třídy, která se postupně mění ve squat. Dnešních 44 km je jako mžik, malá epizoda celého dne. Nikdo nevnímá žádná negativa, bolesti, únavu, jen noha před nohu a pak druhá a pak znova stále dokola.  Jsme tu přece na dovolené a odpoledne si jdeme zaběhat. Nic zásadního. Každého sice bolí  téměř vše, ale jsme teprve na začátku a přemýšlet o tom že nám chybí ještě přes 200km do konce nelze. Etapa je dnes odněkud někam, začíná na náměstí v Boskovicích a vine se lesy a loukami přes Doubravici a Lysice zpět do Lomnice. Jak jinak mám rád ten poznávací rozměr, dnes jen periferně vnímám zámky či kostely ve vesnicích které se zdají jakoby daleko větší než bychom čekali. Z malé vsi ční zámek či chrám vzhledu katedrály, a já místo toho vnímám jen oranžové fáborky a šipky na zemi, mysl se koncentruje jen na příjem a výdej potravin a tekutin a hodinky na zápěstí. Zvláštní stav zatmění mysli. A co bude zítra? Těžko říct, ultra má v sobě tu velkou neznámou že prostě moc nejde odhadnout co vás čeká, hlava je připravena téměř na vše, ale jestli to zítra zas půjde či nepůjde, to se uvidí.

Boskovické náměstí

Občané vědí co je důležité..

     
      .............................................................................................................................................................
Dějství třetí - 130 km

Psychiatrická klinika Lomnice u Tišnova, II patro, uzavřené oddělení. Důležité upozornění: Prosíme personál kliniky aby vždy po službě vedoucí vypínal pojistky v místnosti určené pro elektrošoky. Hrozí nebezpečí že bude proudem zasažen klient který to nepotřebuje.
 Tak nevím nevím pomalu se začínám obávat, že ta hladina psychofarmak, kterou si plynule postupným maratonováním vytváříme v hlavě náhle klesne, někde v těle se rozsvítí tlačítko OFF a nohy se přestanou hýbat, hlava začne třeba zase aspoň trochu myslet a tělo se zastaví, řekne si že je to pěkná kravina se nechat takhle rasit, a já zabalím batoh a pojedu domů. Ale zatím to nepřichází. Stav ve kterém se tu nacházíme myslím že nikdo z nás ještě asi nezažil. Pro každého byla třetí maratonská etapa za sebou krokem do neznáma, na startu neveříte že se nejen dnes ale ještě vůbec někdy pohnete z místa. Pohyb běžců po startu vypadá jak Svaz invalidů na výletě, či scénka z davové scény v loutkovém divadle. Přesto po 10-15km se až na výjimky každý nějak zmátoží rozeběhne a co víc s přibývajícími dny se to všem více a více líbí.   Zatím se vlastně u všech projevuje cosi pro co mě napadá pěkná diagnóza "delirium ultramaratonis". Protože díky deliriu mi to ani nemyslí a ani nepíše,  u deliria končím a třeba mě zítra zas něco napadne. Obrázek z cíle myslím demonstruje, že diagnóza vcelku sedí...

   ................................................................................................................................................................

Dějství čtvrté - 172km
Rehabilitační oddělení nemocnice v Lomnici. Prosíme pacienty aby nám neopírali berle o zeď je čerstvě natřeno.
Ve třídě, kde pracují maséři začíná být po večerech opravdu fronta. Zatímco po první etapě zela místnost téměř prázdnotou, další večery se zájemci o masáž jen hrnuli. Není asi nikdo koho by nic nebolelo a každý tuší, že jakýkoli problém ať už je to plandavý nehet, puchýř,  či namožené svaly bude nutné nějak pořešit na ještě tři další etapy. Dnešek potrápil úplně všechny, i ti na předních místech toho měli v odpoledním horku dost. Heslem dnešní etapy se tak stalo "Čím dřív tam budeš, tím déle budeš moci odpočívat". My všichni z třídy 6A jsme to tedy nechtěli déle prodlužovat a dostali se do cíle dost před 5 hodinami, Jana dokonce tak brzy, že dosáhla tak na třetí místo.
Vcelku pozitivní zpráva je, že přechodem do neznámé zóny v etapovém běhu, se ani po 172km nic zvláštního nestalo. Ne nadarmo jsme živočichové s centrální a nikoli třeba žebříčkovou nervovou soustavou a když tedy hlava zavelí dějí se věci. Hodně tomu pomáhá samozřejmě celková atmosféra a týmový duch iTB. Nějaké selhání či trudomyslnost si nikdo nepřipouští. Paradoxně tak lehce pesimisticky působí zprávy od nejbližších doma. Zprávy typu "Žiješ" či "Ještě žiješ"či "Kdyžtak to vzdej, já pro tebe přijedu" působí jako červený hadr na býka. Proč se nás nemohou třeba zeptat "Jak sis dneska ráčil zaběhat"? Já bych odpověděl. "Fakt skvěle, lepší to být nemohlo".    

Tišnovská etapa začala jak jinak v Tišnově 

Další fotografická dokumentace je u Buba
...................................................................................................................................................................
Dějství páté - 215km

 Interní oddělení - ambulance, Nemocnice Lomnice. Ranní moč odevzdávejte do 7:00 u sestry v přízemí, dveře 215. Odběry krve ráno do 8:00. Odběr stolice na okultní krvácení odpoledne od 14:00-19.00. Zákaz kouření v celém areálu nemocnice. Neklepejte !!! sestra vychází.
Už jsem krátce zmínil, že součástí MUMu je dobrovolná účast na výzkumu vlivu extrémní zátěže na hematologické, biochemické a imunologické parametry. Celá 6A se přihlásila, protože po soutěži ve sběru starého papíru, který minulý rok vyhrála s neuvěřitelnými 301kg nechce ani letos zůstat pozadu a odebráním 43 litrů moče a 7 litrů krve hravě zvítězila. Otázku jestli je běh v provedení klubu iTB ještě opravdu zdraví prospěšný či zdraví škodlivý, si asi každý již položil . Odpověď jistě nemůže být jednoznačná a každý jí musí najít sám pro sebe. Je tedy pro mne v tomto čase a stavu mojí trénovanosti  7x43km devastační či to prostě propružím a zregeneruju? Malou orientaci nám dají všechny ty hifi hračičky ala Fenix atd, pracující různě chytře vlastně s jedinou vstupní informací a to srdečním tepem, a s jeho nepravidelnostmi v průběhu zátěže. Lepší pak vyšetření parametrů zánětu, či hodnoty mapující poškození svaloviny při zátěži. Po 5 etapě tak můžu spolu s ostatními spolužáky říct, že se na zátěž tělo adaptuje dobře, a regenerace se urychluje. Stejně jako tělo při hladovění lépe zmetabolizuje to málo co mu dopřejete, s kumulovanou zátěží je i proces regenerace rychlejší. ale upřímě - bez ohledu na exaktní data moc nevěřím že nějak snadno propružím dnešní etapu. Běh po rozpálené silnici jsem si moc nevychutnával, žárem jsem ztrácel pozornost, skoro nic nejedl, zapoměl u řeky brejle a musel se vracet, cesta k cíli byla dnes dost nekonečná. Co by řekla hematologie a biochemie dnes snad raději nevědět. Ale kdo tu velí? Nohy? Ne! Střevo? Ne! Hlava? JO! Tak se zase zítra odpoledne půjdeme s chlapci a děvčaty trochu protáhnout.

Před Olešnickou etapou ještě chvilku bez slunce

Vírská přehrada

...................................................................................................................................................................

Dějství šesté - 258km
Léčebna dlouhodobě nemocných, Lomnice u Tišnova. Návštěvy pacientů Po, St 14-18, Ne 14-20 hod. Cennosti uložte u sestry. Prosíme návštěvy aby používaly návleky. 
Zápisek přidávám lehce opožděně, večer jsem trávil s hlavou v umyvadle abych teplotu snížil alespoň pod 38 a pak hned na bidlo, neboť čas na regeneraci byl před poslední etapou o mnoho kratší. Dnešním dnem také přidávám do pomyslné kuchařky pečeného Veverku ve vlastní šťávě, bez přílohy. Stejně jako předchozí Olešnická etapa i trasa z Bystřice nad Perštejnem byla hlavně o chlazení. Žhnoucí silnice i louky jen občas vystřídala stezka lesem u řeky. Modely pokrývek hlavy typ Sahara bylo možno spatřit různých druhů. Cestou se navíc objevovalo plno lákadel typu vesnické koupaliště, hospoda u řeky - jak se asi cítí člen iTB,m když na 37km vidí chapíka vycházejícího na restaurační zahrádku s dvěma orosenými půlitry - a vy si musíte dát banán se solí a teplej ionťák a spěchat dále. Vůbec ten jídelníček to je taky kapitola sama pro sebe. Vše bylo ze strany organizátorů zvládnuto na výbornou, ale jezte týden celý den křupky, oříšky, a banán se solí a zapíjejte teplou kolou. Žádná francouzská kuchyně to tedy není. Sil díky horku všem ubývá, jen dámská sekce působí jako kdyby se jí to netýkalo a obě Jany sbírají medaile za etapy. K Bad Water to má jistě hodně hodně daleko ale to počasí to je opravdu Bad Joke.  

Teplota, tlak, rosný bod..

Běžci plni elánu v přípravě na poslední den

Dějství sedmé - 301km
Hřbitov, Lomnice. Odpad odkládejte pouze do nádob k tomu určených.
Z 301km už zbývá jen 43km, bratr Celsius přidává další 2 stupně, bratr Fahrenheit ještě o něco více. Cimrmannova etapa začíná u školy od rána v časových intervalech od nejpomalejších a tak první se vydávají na trať již před sedmou hodinou. Budou tak alespoň chvíli ve stínu. Etapa je tak pojata až společensky, neboť na dvou 21km okruzích se skoro všichni někde potkají. Symbolicky je tak podtrhnuta sounáležitost členů komunity. Jsou to opravdu tak trochu jiné závody. Přesto že se tu potkávají výkonnostní běžci s hobíky, každý míjí-li kolegu neopomene pozdravit, popřát hodně sil či se zeptá, jestli je vše ok. Gentlemanství doslova na každém kroku. Do cíle tak dobíhají tak trochu všichni skoro současně, a v cílové rovince si pak podávají ruce. Za ten týden si navíc hodně tváří i se jmény lze zapamatzovat, a tak sdílení prožitého utrpení je skutečně nevšední. Dalo by se tu jistě popisovat různá trápení po cestě která měli v různé míře všichni, zmínit umístění jednotlivých MUMíků, vypíchnout soutěživé duchy, střípky rozhovorů či situací, ale to nějak nevnímám jako toi hlavní. Moje osobní MUMifikace je ale zejména o poznání - jednak zas kousku sebe sama, jednak moravské přírody a hlavně až o infekčním pocitu sounáležitosti s touto ultrakomunitou. Tak teď už jen Raut is Raut la láá lááá la la, Raut si Raut a ten nejlepší ionťák na světě k tomu.
Fotky tradičně u Buba na odkazu výše, výsledky pro zájemce na stránkách MUMu.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Post scriptum - dějství osmé

Vojenska nemocnice Strešovice, příjem pacientů. Akutni zánět slachy m. tibialis ant. lat. dx.  Imobilizace sádrovou dlahou 3 týdny. Klidovy rezim, chuze o 2 FH bez doslapu. Predlozte potvrzení o zaplaceni regulacniho poplatku LSPP 90.- Kc

Vy co spolu tak behame si jiste vzpominate na nase srandicky ohledne lekarskeho vysetreni kdy bezec prichazi na chirurgii a pote na otázku co ho trápí řekne lekari ze po 70km behu bahnem ho boli holen, tento ho odkaze rovnou k psychiatrovi. Dnes tedy k teto pekne scence doslo, bohužel, v této scénce hraju hlavní roli.

- Tak co Vam schazi pane doktore?

- Ale vite ja jsem trochu vic tento tyden behal a vyrobil jsem si zanet slachy holenniho svalu

- Tak se položte podívame se na to. No mate to pekny, to je ale potreba znehybnit. Dáme dlahu na 3 tydny. A kolik jste toho ubeh?

- 300km

- Jezisikriste to si delate srandu ne?

Tak hybaj na sadrovnu...
Takže vy všichni ultra, nepodceňujte i malé varovné příznaky skrývající se pod endorfinovou aurou. DoMUMováno, trochu jinak než jsem si představoval, ale i tak ten týden bych neměnil a nelituju, poznání je vždy užitečný.