Zdraví, sílu, najdeš v Niedernsillu

Dlouho mě nenapadlo žádné kloudné řešení dlouhé letní běžecké i beletristické přestávky. Psát si něco na blog o běhání když skoro neběháte je tak trochu nošení dříví z lesa do města. Vrátil jsem se k poslednímu mumpříspěvku a musím si prostě ať chci nebo nechci přiznat, že mumifikace trvala o mnoho déle než jsem čekal. A to jsem to fakt urychloval jak to šlo. Berle odhodil třetí den, sádru místo po doporučených 3 týdnech sundal po týdnu, pomalu se rozbíhal, poctivou rehabilitaci provozoval, plaval... Ale stejně tělíčko dostalo zabrat a regenerační mechanismy byly zjevně překročeny. To byla úleva pane když jsem si to přiznal a nebyl rozpadlej z toho že běhám málo či skoro vůbec, zatímco ostatní v sektě ITB běhají jako paka (cituji T birdův terminus technicus).
K té mentální pohodě když se tak koukám zpět do léta přispěl naprosto zásadně neskutečně pohodový týdenní pobyt v Niedernsillu a tak tento krátký spisek pojmu tak trochu jako reklamní okénko. Pension Gassner ho sice nepotřebuje, neb kvalita táhne sama, ale v každém případě si ho zaslouží. O tuto vesnici v Podtauri by clovek pri planovani vyletu do Alp asi vlastne normalne vubec nezavadil. Kdyz se uz parkrat za rok jede do Alp tak vetsinou nekam vyse, blize horam, snehu a ledu. Ovsem jaka to blahovost! V N. si tak sedite na balkone, Nekolik udoli Taur pred vami, Pinzgauerky za vami ( a nebo obracene) a moznosti kam vyrazit do hory je nepreberne. No limits! Pan Gassner udelal zkratka to nejlepsi co mohl kdyz predal stafetu sveho penzionu nikoli svym synum, ale ženám, česko - holandskemu duu. Po roce fungovani se nestaci vesnicane niedernsillští divit. Dříve poloprazdne parkoviste je nyni stále plne a nejsou to jen ceske spz co lze videt. Velmi oblíbené se místo kolem Zell an See stalo i pro turisty z arabského světa, neboť Korán zmiňuje ráj jako jezero obklopené zasněženými vrcholky hor. Takže není vůbec nezvyklé vidět osoby v nikábu jak obhlížejí ráj to na pohled. Ale zpět k našincům. Česky element v Alpach je tak trochu samostatna kapitola. Prazska sekce rakouskeho Alpenverreinu byla zalozena v roce 1870 a jiz po necelych 20 letech spravovala vice nez desitku horskych chat. Známým členem byl pan Stüdl, podle kterého se jmenuje i jedna chata pod Glocknerem. Prager hütte, Gablonzer hütte a další jména nám znějí povědomě, nicméně Pražská sekce i pan Stüdl to byli Němci jak polena. Češi slované (pokud nepočítám emigrantskou generaci) se mohli pořádně podívat případně zapustit kořeny do Alp až po vypuštění z klece železné opony.
Vyrazili jsme do N. s paní Veverkovou po týdnu u moře s teplotami nad 40 st, a tak již jen pokles o 15st byla velká úleva. Duše penzionu April byla do té doby pro mne jen virtuální postava z ITB blogosféry, ovšem je to ten typ, který když potkáte, máte hned dojem že se znáte od dětství. Neskutečně milé a bezprostřední setkání, konečně celé české osazenstvo které je přítomno je veselá multigenerační partička. Teď už mne jako samozvaného delegáta CK Bankrot čeká jen naplánovat pár výletů a zajistit pěkné počasí. Vše se až neskutečně daří za podpory skvělé výletové brožurky a doporučení majitelek. S běháním jsem hory nikdy moc spojené neměl a tak mi ani nevadí, že celý týden maratonky leží ve skříni. Jediné co mě tedy v tomto alpském týdnu spojuje s ITB sektou je nejen myslení na pivo, jak dokazuji několika fotkami níže.

 Někdo si fotí hory, někdo pivo, toto na Pinzgauer hutte

a toto na Weisee

a toto jsem si vynesl až na 3 tisícovku..

Po výletech do hor nabízí vesnice i jednu lahůdku v podobě vyhřívaného přírodního koupaliště a tak je možno komfortně po příchodu z hory smýt prach Taur. Pro styk s místním obyvatelstvem jsme byli vybaveni brožurkou Sprechen Sie Pinzgauerisch - nesrozumitelné rakouštiny, ovšem je to marnost. Náhodný rozhovor nad Šniclem s místní stařenkou, bylo pro frekventanta kurzu němčiny, který se může pochlubit jen slovní zásobou typu Genossenwissenschaft, případně pohovořit co dělal Herr Novák v páté lekci na Leipziger Messe, velké sousto. Navíc stařenka přežvykující Šnicl a popíjející červené už artikulovala nejistě. Brzy jsme pochopili, že se z její strany jedná o výslech či takový A-Z kvíz po pinzgauersku. "A to už maj dvě děti že ty holky u Gassnerů? A co tu pokojskou zaměstnali jí?  Nakonec jsme nějaké ty drby i pochytili a těšíme se na stařenku až přijede do Prahy s klubem zellamseeských důchodců.

Přeji April a Vibeke aby se jim penzionování i žití v Niedernsillu dařilo, děkujeme za vlídné přijetí a těším se, že tato návštěva nebyla poslední. Konečně lyžařská sezóna už klepe na dveře!

Takže si zapište kdo jste ještě nezakusili - Penzion Gassner, Niedernsill.

A příště zas něco z běhu.