pátek 19. září 2014

Na záletech - Baroko maraton

Tak jsem po čase zase zpět. Vyměnil jsem zase na pár měsíců evropskou pevninu za ostrovní království, sestoupil z pražské vyvýšeniny do essexských nížin. Konečně když to jde proč si ten život neudělat zajímavější. Ale zaplať pámbu, už je to jiné než před těmi 6 lety, je tu takové druhé doma, židle v práci i pěšinky na polích na svých místech, tedy pravda ty pěšiny trochu rozorány to abych zas nekecal. Běhání už není ze stresu, ale s radostí, dokonce i zde se už běhá, není výjimkou že i na poli potkám osamělého běžce se psem. Je to samozřejmě trochu šílený nápad hned po týdnu letět do Čech, ale s tím Barokem je to tak, tady neplatí žádné chce se mi tam, nechce se mi tam, těším se, netěším se,  mám čas, nemám čas, na Baroko se prostě musí a hotovo. A tak první zálet vede právě přímou linkou Londýn-Plasy (zavedli prý i linku pro H12 Budapest-Plasy - je to holt už již známý závod).
Baroko prostě bylo první, už nikdy jsem na maraton tak usilovně netrénoval. Byla to tehdy vzdálenost z říše snů, a kdyby jen to. Mezi desítku a maraton jsem tehdy žádný závod nevčlenil. Bylo to léto objevování tajů běhu, Pečlivě jsme s Pavlem Radotínským plánovali vzdálenosti, převýšení, dokonce jsem se vypravil i poznávat trať na živo. Mnoho nezodpovězených otázek tehdy bylo, často spojeno s nácvikem - dá se jíst a pít za běhu, kdy gelík a kdy tabletu, jaké boty, co na sebe, první výběh nad dvacet km to byla událost o které jsme pak mluvili celý týden. A pak...Baroko, zvolené jako ta nejlepší destinace pro ztrátu maratonského panictví. Po čtyřech letech znám trasu nazpamět, přesně už vím kde přidat či ubrat, cestu běžím skoro poslepu, dokonce už vím kde na trati potkám známé tváře, přesto zůstává pro mě Baroko nějak posvátné, těžko si představit že bych jel začátkem září někam jinam.

Zárodek Klubu Trailových Běžců na Baroku (foto Petr Švanda)

Fenomén tradice a kontinuity si tady na ostrovech člověk uvědomí v plné síle, i když to přirovnání k Baroku možná trochu kulhá. Tak například rituál zamykání Toweru (Ceremony of the keys) se nezměnil přes 700 let, každý večer přesně 9.53 se stráž zeptá hlavního klíčníka "Halt, kdo to přicháží". "Klíče". "Čí klíče?" "Královniny". Vpusťe královniny klíče", "Bůh ochraňuj královnu". "Amen". Ta tradice či kontinuita všeho  u nás nějak schází, a tak je skvělé, že máme aspoň ty tradiční sportovní akce. Tradicí otevírání parlamentu se pochlubit nemůžeme, tak máme aspoň ty Běchovice s tradicí více než stoletou. A tak jsem nadšen, že na velké plasské louce posedává plno přátel, organizátoři v barokních kostýmech vítají účastníky, tak jako každý rok. Oběh Velké louky na začátek je takřka rituální, plky okolo také. Had běžců se vlní podél Střely aby se postupně roztrhal na tom dlouhém okruhu. I když to "dlouhý" nějak ztrácí na síle. Do mysli se mi vkrádá lehce podceňující "je to jenom maraton" (a teď když to píšu a snažím se tu o to přemýšlení v mílích, je to jenom 26.2... to zní jak občerstvovačka jak praví jedna ze známých hlášek ultraběžců). A zas to pokračuje jako každý delší běh taková permanentní hostina a popovídání s kamarády i neznámými běžci. Mám takové skryté přání prorazit tu 4 hodinovou hranici, ale zas abych se přitom moc trápil, to se mi nechce. Tento víkend mám přece k odpočinku a v pondělí zas musím nastoupit jako čestvý poddaný Jejího Veličenstva. Ale ta skrýtá soutěživost. Jak jsem před 3 týdny honil Okrouta po Lužických snažím se zas zde dohnat Romana, který si lehce běží velký kus, ale přeci jen stále na dohled přede mnou. Je dost horko a tak jsem dost rád že na Stražišti čeká holčičí fan klub Pavla Radotínského v podobě ženy a dcery, které si odběhly z panství na Hluboké. Studená voda a milá společnost dává zapomenout na ten kopec od Čoubáku, který je pořád na Baroku velkou výzvou. Postupně míjím ty co přepálili, nemohu si tuto strategii postupného předbíhání ze zadních řad vynachválit. A světe div se na 36km doháním Romana a na 41km i poprvé v životě H12 abychom spolu doklusali po velké louce do cíle. Pavel Radotínský se zdržel s fanklubem a tak se vidíme až s Birellem, který tentokrát k naší radosti nedošel. Hranice 4 hodin sice o 3 minutky nepadla, ale poprvé na Baroku se ovšem dostavuje pocit, který jsem tu ještě nezažil. Ještě bych nejraději běžel někam trochu dál...  

Stražiště (foto Bára Kuntová)
        

16 komentářů:

  1. :) Vystihl jsi to moc hezky... Byl jsem tam uplne mimo... Silene unaveny, mimo cas i prostor, ale nakonec moc rad, ze jsem tam prijel... To spolecne dobehnuti melo znaky ritualu:).. Jen ten VS tady chybel!:)
    Tak snad zase za rok! Baroko je pryc, at ziji dalsi akce, treba POP!
    VSEMU ZDAR! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano doufejme, že zase za rok, hýčkejme si rituály. No a s tím POPem, opakování nultého ročníku či jak to nazvat už se mi líhne v hlavě..

      Vymazat
  2. hezký! holt Baroko je Baroko :-) taky mám pro něj slabost

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to se Ti ani nedivím, letos takový bednový úspěch, akorát sis trochu zúžila prostor pro zlepšení :)

      Vymazat
    2. ta bedna byla spíš omyl způsobený malou účastí mnohem rychlejších babiček :-)

      Vymazat
  3. A neletí ti něco 25.10. do Janova? Tam se nás taky sejde hodně a následně máme bramborovou párty (pozvánky včas dorazí) http://www.11a19.cz/uvod/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano, Janovská, já vím, velký tahák, krásný běh, zejména když sněžilo, ale mám zde na ostrově důležité úkoly - běží se tu na jihu ten víkend dokonce na mé narozeniny Beachy Head Maraton, a já bych rád reprezentoval již spolek iThinkbeer v novém triku.

      Vymazat
    2. Dobrá dobrá, tak reprezentuj jinde, my se o to pokusíme na domácí půdě :o))

      Vymazat
  4. To je zápisek jak pohlazení :-) Krásný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, za pochvalu, od tebe co si s tou naší rodnou řečí tak pěkně hraješ to těší obzvlášť. Doufám že se letos uvidíme zase u Hostivařské přehrady při POPu, a provedeme rituál podávání rukou dle Guth-Jarkovského :)

      Vymazat
  5. Je to tak ... mentální posun jako hrom. Krásně se to čte ... jako by mi to něco připomínalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen aby ty naše mentální posuny ty klouby ještě chvilku vydržely, nerad bych se posouval moc brzy v kolečkovém křesle. ale zatim dobrý...

      Vymazat
  6. Krásně napsané :-) Je vidět, že SNR a 10L700 v tobě zanechalo pocit, že cokoliv pod 50 km je easy peasy lemon squeezy :-))) Jen tak dál, ať žije Mumie 2015 :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Bubo, v tý hlavě se to holt nějak zapíše jako trvalá informace, 42, 50 odfajfkováno, 65, 75 splněno, 95 vyřízeno, 100.... atd atd atd

      Vymazat
    2. Na společnou mumifikaci v příštím roce se opravdu těším, zejména na prvek "Explore Moravia"

      Vymazat
  7. Původně jsem měla být na jiné akci. Zpětně viděno jsem ráda, že nevyšla a mohla jsem být s vámi na Baroku. Tradičně příjemné setkání a tradičně moc pěkně sepsáno.

    OdpovědětVymazat